23.12.2018 Ink

Cígo, sauna, Kremrolee #15: „…filozofickejch keců mám až do prdele…“

„Tak šťastné a veselé, Máro!“

„Tobě taky, Jeníčku!“

Loučím se se svým druhem po našem oblíbeném dvojboji: Kozlíky v Kremrolee a bagety na blízké benzíně. Jeník posléze mizí společně s odjíždějící tramvají. Provedli jsme toho spolu letos dost… Plány teda byly ještě větší, ale už teď našinec fluše kečup. A chudák Jeníček mě už musí mít taky plný zuby: celej rok poslouchat „Jendo, do zejtra…“, „Jeníčku, ftípek…“, „Jendo, musíme…“ to taky není žádná hitparáda…

Tramvaj odjela.

Jsem sám.

Nasazuju sluchátka a zapaluju si cigáro. Koutkem oka zahlídnu něco, teda někoho…

„Zdravím,“ řekne osoba a přijde ke mně.

Ženská. Černoška? Ne, ne, ty vole ona je celá potetovaná! Dobrý, ty vole…

„Sběratelka Bravíček?“ zahajuju univerzální frází hovor.

„Co?“

„Ty tetování, ne? To chce hodně mýdla, kartáč a půjde to dolů… Takový ty žmolky, víš jak… Oukej, uznávám, tenhle byl slabší…“

„Achjo…“ vydechne omalovánka.

„Dobrý, tak začátek se nám příliš nepovedl. Nevadí. Můžu nějak pomoct?“

„Ehm… To spíš vypadáš ty… Já jsem Přítomnost…“

„No kurva! Symbolickej trojúhelník se uzavřel! Minulost, Budoucnost a teď i Přítomnost…To je nějakej prank vyprcanej?“ řeknu a natáhnu z cigára.

„Ne, jenom piješ moc Fanty Shockaty a máš z toho bludy.“

„Takže nejseš skutečná?“

„Co je skutečnost?“

„Ne, do píči ne, filozofickejch keců mám až do prdele… Danke, nechci.“

„No dobrá…“

„Hele a proč vypadáš jak Lennonova zeď před přetřením?“

„To jsou nánosy…“

„Lyrický kecy taky nechci.“

„S tebou se nedá bavit o ničem…“

„Nedá no. Hele a chceš něco? Má to, že se bavíme, nějakej smysl?“

„Co má dneska smysl?“

„No já nevim, vole, nějaká pointa, nebo něco takovýho… Ne?“

„Přítomnost je vždycky bez pointy, ta se utváří až ex post.“

„Dobrý moudro, tak to tím radši uzavřeme, co myslíš?“

„Možná…“

„Já si taky myslím, tak tě péro a udělej něco s těma malůvkama, vypadá to hrozně… Od tvý ségry v budoucím čase jsem si nechal přeblafnout ptáka Čomuláka, to by u tebe nehrozilo…“

Přítomnost se na mě pohoršeně podívá.

„No nečum tak, nenechal. A vůbec na takovýhle hovory nemám čas ani před Vánocema, ale to by si zrovna ty měla vědět nejlíp. Čus.“

Nasazuju si sluchátka a jdu.

Tagged: