16.12.2018 Ink

Cígo, sauna, Kremrolee #14: „Přestaň se chovat, jak když ti někdo nachčije do botasky…“

ilustroval Jan Netolický

_____________

Sedím v Kremrolee. Čekám na kamarády. Přistává přede mnou Kozel.

Dosavadní průběh večera za moc nestál. Další rande, který protistrana nebrala jako rande. Teda bejval si větší Don Juan, bleskne mi hlavou. Je toho na jednu asi moc, takže mi preventivně vyraší druhá.

„Nazdar,“ pozdravím svou druhou hlavu.

„Ciao, hele, když na tebe tak koukám… Na tom, jak ses tehdy přirovnal k opičí prdeli něco bylo…“

„Děkujeme za názor a tady máte klíčenku, ty vole!“

„Ale tak se hned neposer…“

„Wut is špatně?“ skloním první hlavu.

„Seš prostě zmrd. Dostihla tě karma, pičo.“

„No jo…“

„Stejně na nic závaznýho nemáš čas… Dopadlo by to jako vždycky, ono by to tak dopadlo i kdybyste…“

„Drž hubu! Ale jo, máš pravdu.“

„Tak už ze sebe přestaň dělat vyprcanýho Werthera, na světabol jsou tu menší čuráci než ty…“

„Oukej, to je validní argument.“

„Přestaň se chovat, jak když ti někdo nachčije do botasky, svoje bejvalý známosti definitivně kopni do prdele a já zase mizím, jde ti společnost, čus,“ řekne druhá hlava a zase zaroste.

„Můžu přisednout?“ ozve se za mnou. Otočím se. Budoucnost. Její šlapkózní sestřička mi tuhle dost rozčechrala úsměv…

„Ne.“

„Děkuju,“ řekne a vezme místo vedle.

„Co děláš, doprdele?“

„Na to sem se chtěla zeptat já tebe…“

„Nic ti do toho není,“ vykřiknu a schoulím se na stůl.

Přibíhá servírka: „Co se vám stalo?“

„Ta paní je na mě zlá,“ vzlykám a ukazuju na místo, kde ještě před chvílí stála… Kam zmizela?

„To bude dobrý,“ pohladí mě servírka a jde mi pro panáka.

Sedám si zase ke stolu, zpoza něj se vynoří hlava Budoucnosti.

„Ty seš hrozná flundra,“ špitnu.

„Já ne, já jsem hodná…“

„Achjó, ta tvoje vyprcaná ségra v minulým čase byla aspoň upřímná…“

„Minulost? To je hrozná kurva, ale já jsem fakt hodná,“ pošeptá lascivně Budoucnost a rozepne mi poklopec: „Ber to ale nezávazně, jo?“

„Jasně,“ kývnu hlavu a bořím se do křesílka. Bude to fajn.

Druhá hlava měla pravdu a nezbývá než si to přiznat.

Láska je asi jako psaní poezie. Neměl by do toho zabrušovat každej…

Tagged: