22.10.2018 Ink

Představy

Druhá minisbírka básní od Honzy Michálka, studenta saxofonu na Ježkárně. Málokdo zvládá něžnost bez kýče a cit bez patosu s podobnou lehkostí. Nádherné obrazy, které se vám zaryjí do hlavy. 

Představy

Mezi všemi hosty, kteří chodí bez pozvání,

je tou nejočekávanější.

Někdo, kdo se vplíží zadním vchodem

a vychází ven po hlavním schodišti,

když už předtím všichni odešli.

Časem ti stačí jen nepatrné smluvené znamení,

pak ji pustíš a ona vchází tisíckrát.

Právě v tu chvíli začíná její nejskvělejší představení.

Omračující jako vždy, živější než jen živá proto,

že jsi to ty sám, když sis předtím vybral převlek,

o kterém jsi ani nevěděl, že ho máš,

jen ti teď zrovna přesně padl.

Užij si chvíli, která nastala právě teď,

neboť první myšlenka (zvaná již vzpomínka),

kterou věnuješ na její počest, ji pochroumá.

Jsi směšný, že šiješ tyhle nádherné kostýmy

které pak nikomu a ničemu nepadnou

až už jich máš úplně plný šatník

a ty šatníky jsou všude kolem tebe rozestavěny

tak nešikovně že je musíš při sebemenším

pohybu vpřed odstrkovat unavenou rukou.

A brzo ti pak někdo řekne: „Myslel sis, že mě znáš?“

a ty možná odpovíš: „Ji jsem znal, ale ty ses příliš vzdálila tomu,

co pro mě jsi.“

V tvém bezmocném odporu je její vítězství

přítomno až do okamžiku, kdy potkáš

cizince v tak krásném převleku, jaký bys

nikdy sám nestvořil.

Někdy v místnosti prázdné nebo plné lidí

si je rád volám zpátky, když už nejsou

ostré jako dřív.

 

Ostrá překvapení

Chodníček a vyhozen,
Cestička drobná a zarůstá
Prokopal bych se rád
Ke slůvku drobnému
Které tě znamená

Za ránu uchopen
Otevřená k slunci vypadá
Kdyby ji zahojil
Omylem zacelil
Byla by přeťatá

Přímostí čela uvězněn

 

Pomysli si

Je tam stěna, taková ta bez cihel.

Poznáš ji snad nebo doufej.

Můžeš taky jenom doufat

Lepkavý odchod v létě

Kovové návraty na podzim

Co zračí pohyb, tvář a tvar v pohybu?

Mnoho.

Tagged: