14.10.2018 Ink

Cígo, sauna, Kremrolee #5: „Četla jsem tu povídku o našem rozchodu, zmrde!“

ilustroval Jan Netolický

_______________

Spokojeně sedím v baru Kremrolee na barové stoličce. Je mi hezky, dneska má zrovna službu moje oblíbená servírka. Černovláska s monumentálním pozadím, nádherným úsměvem a pronikavýma očima. „Stejně budu vždycky romantik,“ říkám si, když přede mnou přistává další Kozel s načechranou pěnou.

Tu se rozlítnou dveře a já strnu. Stojí v nich moje ex. Vypadá jako kobra, které jste řekli, že jí ty volánky okolo krku nesluší a laškovně jste ji při tom plácli přes čumák. Popojde ke mně na vzdálenost tří kroků.


„Četla jsem tu povídku o našem rozchodu, zmrde!“ začne hovor. Jak umí být milá!

„Co…? Co tu děláš?“ nakloním hlavu na stranu a nasadím svůj neodolatelný výraz.

„Viděla jsem tě zvenku a drž hubu!“

„Mně se nedrolí,“ udělám vtípek a sám se musím plácnout do stehna, jak se mi to povedlo. Div, že si nevyleju pivo.

Ex bere do ruky židli, třískne mě s ní přes hlavu a já padám ze stoličky.

„Četla jsem tu povídku a takhle to nebylo!“ křikne na mě. Respektive na tu hromadu odpudivého čehosi ležícího na zemi. Jak jako nebylo? To snad nemyslí vážně…!

„No… Vidíš, já už si na ni ani nevzpomínám…. Jak to tam bylo?“

„Píšeš jak Víveg po tom, co mu praskla aorta! Nějaký nezajímavý vztahovky, si myslíš, že to někoho zajímá?“ prská, přičemž mě nakopne podpatkem do hlavy. Spíše výchovně, ne vyloženě drasticky.

„Díky za feed back! Promyslím to!“ řeknu a pokusím se vstát.

Podpatek mě usazuje zpátky na zem: „Proč nikdy nepráskneš něco na sebe? Třeba, že ho máš malýho? Nebo, že seš hysterka? Nebo, že sex s tebou je asi jako zatmění slunce?“

„Cože?“

„Je jednou za čtyři roky a trvá asi tak minutu.“

„Ale to by byla úplná pravda. Ta už ze svojí podstaty není zajímavá, ač musím uznat, že ten gag není špatnej… Ten si vymýšlela sama? To spíš ne, co?“ nasazuji světácký výraz.

Ex mi ještě jednou přátelsky dupne na obličej a odchází z baru pryč.

Zvedám sebe i stoličku a znovu se usazuji.

„Ještě pivo?“ nakloní se servírka.

„Jes! A dvakrát Jack Daniels Fire.“

„Vy tu na někoho čekáte?“

„Předpokládám, že si dáte se mnou,“ usměju se a z pusy mi vypadne kus bláta.

Tagged: