2.8.2018 Ink

Znamení

 

„Hele já ještě neměla žádnýho Kozoroha, tak asi zkusím toho…“ zaznamenám ženský hlas v tramvaji. Jeho původ slyším přímo za sebou. Vzhledem k tomu, že jsem sám Kozorohem, špicuji uši dál.

„Kozoroha, jo? Teda já ti nevim,“ odpovídá kolegyně s hlubším hlasem: „Kozorozi prej bejvaj takový… takový paličatý.“

Červenám se.

„No jo, ale já už byla s Beranem, i s Váhou… Beran byl divnej a Váha měla zase všechno u prdele, to si nevybereš.“

„To máš pravdu, to si nevybereš no. Ale Kozoroh by mohl bejt zajímavej.“

„Myslíš, jo?“

„No myslim.“

„A neříkala si, že sou paličatý?“

„Říkala, ale to jsou všichni. Znamení neznamení.“

„To máš pravdu.“

Chvíli ticho.

„Teď si vzpomínám, že Lenka měla Kozoroha,“ prolomí trapnou pauzu hlubší hlas.

„A co? Dobrý?“

„Tak chlap, no…“

„Jasně.“

Zase ticho.

„Ale teď mám v plánu s jedním zajít do fitka. Jmenuje se Lukáš. Jenom tak nezávazně, víš co,“ říká ta, která debatu započala.

„Lukáš, jo? Dobrý, dobrý! A co on je za znamení?“

„Ty hele… nevim.“

„No jo, to je blbý.“

Do doby, než o čtyři stanice později vystoupím, už ani jedna neřekne ani slovo.

Tagged:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *