13.7.2018 Ink

Ráchel

Ráchel se na mě usmívá.

Ví, že vím.

Je to coura, moje Ráchel.

Má oči ze zlata.

Usmívá se, moje Ráchel.

A já si připadám

jako světec.

 

Koukám se nad město.

Opar hoří.

Hoří ve tmě a Ráchel

si pokládá špinavé prsty

na mé břicho.

 

Je ledová. Má zlaté oči.

Směje se mi, moje Ráchel.

Je to běhna, hnusí se mi.

Nohy má špinavé,

brouzdá se v kanálech,

moje Ráchel,

 

a dlouhými nehty

mi vpisuje svůj smích do stehen.

 

Dívá se mi do očí.

Volám na ni.

Ráchel!

 

Mlčí. Z prstů jí kape tma.

Má zlaté oči.

Kurva. Ráchel.

 

Má zadek od trávy.

Dlaně sedřené.

Směje se mi.

 

Kolem hlavy namalovala mi půlkruh.

 

Jsi kur…, říkám.

Směje se mi.

 

Ráchel. Jsem tvůj.

Tagged:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *