4.7.2018 Ink

Během týhle chvíle se vůbec nic nestalo

Slova jsou jako bubliny

který praskáš

Něco popřeš, řekneš znova

pak se chvástáš

– jedna zapomenutá písnička

 

Zarazím se na schodech, je to deja vu.

„Ahoj! … jak se daří? Prosimtě, jak se jmenuje ta sbírka od Nietzscheho, jaks mi tehdy půjčoval?“ napsala mi před pár dny.

Jako kdyby se nic nestalo.

Myslel jsem si, že už jsem z tohodle vyrostl…

Myslel jsem si, že už jsem vyrostl z nešťastnejch lásek.

Napsala mi jako kdyby se vůbec nic nestalo. Ale ono se asi taky vůbec nic nestalo. Jen jsem z ní ten poslední večer, kdy jsme se viděli, byl absolutně vystříkanej. Když byste chtěli, můžete tomu říkat, že „jsem jí absolutně podlehl“, ale já z ní prostě byl vystříkanej, to máte asi jedno…

A vůbec nic by se vlastně nestalo, ani kdyby byla pravda, že jsem tou dobou byl šťastně zadanej. A ona to teda, jenom tak mimochodem, pravda byla, ale to je vlastně už jedno. Přesně tady v tom podělaným klubu. Tady se ke mně naklonila jako nějakej vyprcanej had z ráje a zahájila sérii pokoušení a vůbec se teda nemusela snažit… Tady po těch podělanejch schodech jsem jí pak vedl za ruku. Ona si to evidentně hrozně užívala a já si to vlastně taky hrozně užíval. Ale to by všechno bylo jedno. Tyhlety schody, na kterejch jsem se teď, kurva, zarazil, i když jsem se tady vlastně vůbec zarazit nechtěl. Jenže je to deja vu. Vyprcaný deja vu, který se znovu a znovu vrací.

To by všechno by bylo jedno. To deja vu by se nestalo, kdyby šlo o jakoukoliv jinou holku, než, kurva, o ní…

Fakt jsem si myslel, že jsem vyrostl z nešťastnejch lásek. Z toho plivání špíny a koupání se v tom.

A během tý chvíle, co tu stojím, se vůbec nic nestalo. V románech z červený knihovny by bylo napsaný, že se nestalo vůbec nic, ale zároveň se toho stalo strašně moc, ale to není pravda. Nestalo se vůbec nic. Planeta se, kurva, furt točí okolo vlastní osy. Na Hradě sedí obrovskej žilnatej kokot a ona mě má furt stejně u tý svojí krásný řiti. Stejně jako se nic nestalo tamten večer. Je to deja vu se vším všudy.

„Já tě zabiju.“ zobrazí se mi na displeji zpráva z neznámýho čísla.

Brejlím na to. Kdo to mohl bejt? Vždyť je to jedno…

„Bůh už je mrtev.“ odepisuju a jdu do zpátky do baru.

Tagged:

Napsat komentář