12.5.2018 Ink

Komáří porno a jiné básně

3.5.2018

1. Máj

Světlo ohně,

praskání dřeva,

vůně rozkvetlých stromů,

úplněk,

co si s náma pohrává,

hraje si na schovávanou jako rozverné dítě,

zvuk bubnů,

zpěv žen

a TY

voníš jako les,

pravíš mi slovensky slůvka

a hihňáš se mi,

když ti nerozumím.

Hledíš do mě

a znáš mě v tu vteřinu

skrz naskrz celou v srdci

Jako bys byl JÁ už celou věčnost

Je v Tobě Bůh,

i ve mně

SPÁJA NÁS V JEDNO

26.12.2017

Nervíky

Chvějivé vlásky roztřásl si,

až zcuchaly se do uzlíčků a chuchlí.

Klepou se pošramoceně ve větru

jako šňůry,

když prádlo už ulétlo.

Toužíce po klidu

rybářských vlasců na jezeře bez ryb.

Avšak kmitají právě

jako divoce blikající a znovu utichající svit lamp v ulicích Předlic.

 

21.4.2018

Komáří porno

Dnes v noci si na mně užili komáři

Těsně nad ohybem loktu to udělali dvakrát,

ale nestačilo jim to

rozkošníkům.

Prznili se komáři na mé pravé hýždi

jako z gauče ještě na koberci

pro zpestření chutí

Nenechte se nachytat, komáři jsou prasata s křídly

 

21.4.2018

Dovádilka

Pohráváš si se mnou, dovádilko,

držíš mě mezi prsty jako jojo – nahoru a dolu,

od sebe a pak přitáhnout k sobě.

Stojíš za červenobílou závorou,

kam je vstup nepovolen.

Namotáváš mě jako pramínek vlasů

a znenadání pouštíš na zem jako osamocený vlas.

Vlastníš mě a nepotřebuješ k tomu doteky,

svádíš mě svými drzostmi

a nepromyšlenými monology.

Tvoje rty musí chutnat,

jako když kousnu do šťavnaté letní třešně za plotem.

 

20.4.2018

Ve špičce

Doznívání minulosti

zní jako skřípění křídy o tabuli

nebo zvuk přijíždějícího vlaku.

Neviditelné okovy,

které někdy vytvoří oděrky na rukou do krve.

Lhostejnost nebo zášť ovládá aktéry z kapitol času minulého?!

Chtějí se vkrást jako lupiči do přítomného okamžiku,

zkalit ho blátem jako vodu v kaluži

Doléhá minulost,

jako doléhají cestující dvaadvacítky na mé tělo ve špičce.

 

19.4.2018

Ješitnost

Jak tíživě stahuje mě má ješitnost

o co horší, když bližní odhalí tu slabinu?!

Po jejich prohřešcích na mně,

hladí mé ego,

stimulují moji sebelásku.

Laskají mě vhodně zvolenými slovy,

opíjí mě něžně lichotkami

a v kocovině z ješitnosti zapomínám na rány.

Ješitnost je nebezpečný povahový rys,

pánové a dámy.

2018

Velikáni

Zemřeli velikáni

Až se mi narodí syn,

pojmenuju ho Egon Josef.

Možná mu někdo bude lhát,

že se mu rodiče chtěly patrně pomstít těmi jmény.

Ale já se nehodlám odradit od poklony čtyřem velikánům mého života.

Budu si přát, aby můj ještě nenarozený syn měl střípek z každého z nich.

Trochu rozháranosti a teskné opravdovosti Egona Schieleho,

citu a drzosti Egona Bondyho,

porozumění a rozvážnosti mého dědečka Josefa,

s kterým jsem při každé návštěvě popíjela jeho prvotřídní zelené čaje,

Hleděla do jeho hlubokých mandlových očí

a stříbrných vousů dokládajících jeho moudrost věků jako na letokruzích.

Dědeček Josef, s kterým hrávám pravidelně voko v kartách.

Ten zcestovalý dědeček,

co mi vyprávěl o tom, jak se v Africe projížděl po safari.

Posledním Josefem,

který se zrcadlí v tom jméně,

jest první umělec,

který okouzlil a zrozpačitěl (mě).

Zmuchlal můj infantilní pokus být ledovou tříští.

Velikáni zemřeli, zrodí se noví

– z nás nebo v nás?

Tagged:

Napsat komentář