23.4.2018 Ink

Ruce

„Miluju tě,“ zobrazí se Nadě na displeji zpráva od Járy.

Vyťukává odpověď: „Já tebe taky. V Praze budu v sedm,“ a stiskne tlačítko odeslat. Odkládá telefon a jde do kuchyně. Má chuť na kávu. A taky na… Co? Káva není? Myslela si, že ji s holkama kupovaly minulý týden. Nebo to byl předminulý? Čas se chová při životě na koleji zvláštně. Občas se smrskne. Občas natáhne… Pro novou kávu se jí ale teda moc nechce. Bere si skleničku a natáčí si do ní vodu.

Chvilku bloumá po kuchyni. Něco k jídlu? Ale vždyť nemá hlad…

Někdo klepe. Zvláštní… Je pátek. Touhle dobou už na koleji skoro nikdo není…

„Čau,“ zahuhlá Saša, když Naďa otevře. Vchází dovnitř.

„Dej mi opsat ten zápis ze středečních laborek.“

Naďa jde bez protestů pro papír. Už si zvykla…

„V kolik v pondělí začíná přednáška?“ ptá se jí Saša, když je zpátky.

„Ty nemáš rozvrh?“ ptá se Naďa váhavě.

„To nevíš, nebo co?!?“ utrhuje se na ni.

Najednou se mu úplně mění výraz v obličeji. Usměje se. Poprvé za rok a půl se na ni usměje! Sluší mu to. Jde k ní blíž. Přitahuje si ji k sobě. Chová se najednou tak mile. Hladí ji. Proč by se vlastně měla bránit? Ano, choval se k ní hnusně… Ale vlastně to nebylo tak hrozný. A teď je tak hodný. Ano, má Járu… Ale… To je jedno. Teď je to jedno. Saša ji objímá, zajíždí jí prsty pod kalhotky. To… Možná… Přeci jen… Pokouší se mu v tom zabránit, ale jeho ruka jako by vůbec nezaznamenala odpor. Naopak. Vysazuje ji na botník. Ona ho hladí po vlasech.

Přesně v sedm hodin Naďa vystupuje na Hlavním nádraží v Praze. V hale na ni čeká Jára. Políbí ji a šeptne: „Miluju tě.“

„Já tebe taky,“ odpoví mu Naďa a pohladí ho po vlasech.

Mohla sis alespoň umejt ruce, bleskne jí hlavou.

 

 

úvodní fotografie od Nicole Langrové

Tagged:

Napsat komentář