10.4.2018 Ink

Půdorys prostoru srdce

Tak, jak spolu uléhali před lety, leželi i dnes. Ona mu čechrala jemné vlasy, kterých, pravda už nebylo tolik, jako kdysi a On si užíval její hebkou pokožku pod sebou. Chvíli, která je nejkrásnější beze slov se však oproti dřívějšku rozhodl narušit otázkou…

On : Hele, proč nám to vlastně tehdá nevyšlo?

Ona : Já ti ani nevim, asi nám osud moc nepřál…

On : No to byla vlastně trochu řečnická otázka.. prý jsi nebyla připravená..

Ona : Nojo, už si vzpomínám..

On : No a proč jsi nebyla připravená?

Ona : Víš, to proto, že seš kretén…

On : Proč jsem kretén ?

Ona : To proto, že všechno posereš!

On : Jak poseru?

Ona : No jak ?!? Prostě.. já ti řeknu, že nejsem připravená a ty si za pár tejdnů zmizíš někam do prdele, pak se po letech potkáme, dopadne to tak, jak to mělo dopadnout a ty to všechno hezký zase posereš..

On : Hele, já jsem to neposral tím, že jsem nebyl „připravenej“…

Ona : Bože, ty seš fakt kretén, víš co, já se teď oblíknu, půjdu a třeba se zase pár let neuvidíme, nebo víš co, radši už nikdy, protože na tohle, fakt připravená nejsem!

On : No dobře. Ale víš, z čeho pramení veškerá ta naše vzájemná, respektive tvá animozita?! Chybí tady komunikace a porozumění.. já se snažím zavést hovor, který by patrně dokázal rozklíčovat, co zničilo náš vztah, co rozpletlo cesty našich osudů na dlouhou dobu, bariéru, kterou kdybychom spolu dokázali pojmenovat a pochopit, bychom tímto hovorem mohli společně překonat, ale ty se pořád pohybuješ ve světě jednoduchých zkratek, myšlenkových konstruktů a domněnek, které jednoduše zabraňují jakémukoliv senzitivnímu uchopení situace..

Ona : CO?!

On : Změnila jsi se… Cítím z tebe chlad, tvoje srdce už není to, co bývalo..

Ona : Co to proboha meleš?

On : Patrně ti chyběla láska…

Ona : Ty vole, jako.. myslela jsem, že už nehulíš, ale tohle je fakt síla.. Já že jsem se změnila?! vždyť ty seš úplnej dement tyvole..

On : V pořádku, já tomu naprosto rozumím, dlouho tě nikdo nemiloval a ta frustrace si teď vybírá svou daň..

Ona obrátí svůj nevěřící pohled směrem k němu 

 On : Ale neboj, společně to dokážeme překonat, má energie nakonec dokáže oživit tvé ochablé city..

Ona : Chacha, ty seš ale debil.. tak to fakt ne, hele nazdar, radši si svý ochablý cokoliv oživim sama…

 

Po této rozpravě plné zklamání a vzájemného nepochopení potřebovala svou zahořklost spláchnout něčím silnějším a tak pozvala kamarádku do hospody na fernet.

Ona : Představ si, co mi ten kretén řek, že prej, cituji, mi svou energií dokáže oživit mé ochablé city! No neni vadnej?! A já blbá si toho vola šetřila až bude trochu starší.. Jsem z toho úplně vytočená!! A takový to bylo hezký.. dřív byl neuvěřitelný kopyto.. ale teď.. Jsem měla tušit, že se to po takový době nějak pokazí..To jsem zas udělala blbost.. A ještě mlel takový ty oduševnělý kraviny, no prostě jak nějakej posranej Dušek tyvole.. .. No co ty si o tom myslíš??

Kamarádka :  Víš, Kláro, asi by ses měla raději odebrat do prostoru svého srdce…

Tagged:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *