24.3.2018 Ink

Nedělní odpoledne

Oliver udělá elegantní otočku a prachovkou něžně pohladí knírek na Leninově bystě. Druhou rukou chlípně osahává vousisko Karla Marxe. Kamenné podobizny obou výtečníků hledí rozhodně vpřed. Oliver je ještě chvilku laská, poté vstane a nabídne u stolu sedícímu Bedřichovi cigaretu.

„Víš, že bych neměl,“ odpovídá mu kolega a rychle sáhne po nabídnutém potěšení, aby si to Oliver náhodou nerozmyslel.

„Díky bohu nejsi zásadový člověk,“ řekne lehce sarkastickým tónem Oliver, posléze hbitě tasí zapalovač. S grácií připaluje nejprve Bedřichovi, poté sobě. Jeho kolega lačně natahuje kouř, který posléze vypouští nosem, což není jediný důvod, proč vypadá trochu jako Dráček Soptík.

„Příteli,“ začne pomalu Bedřich.

„Copak? Potřebuješ založit?“

„Tentokrát ne… Jsem sám sebou překvapen.“

„Že nepotřebuješ založit? Sdílím tvůj údiv,“ opáčí Oliver a jeho ruka vykazuje známky absťáku po držení prachovky. Už zase kmitá, ač se zdá, že prach si uvědomil zbytečnost svého snažení a ani se nepokouší na bystách usadit. Když je ruce dopřána alespoň částečná úleva od abstinenčních příznaků, Oliver si vzpomene, že Bedřich něco říkal: „A co se teda děje?“

„Uvědomil jsem si, že ji zase miluju…“

„Aha.“

Oliver Bedřichovy milostné záchvaty zná. O téhle ale mluví už delší dobu, navíc s ní už jednou chodil… Ale stejně, dopadne to jako vždycky.

„Já vím, co si myslíš!“ čte Bedřich myšlenky kamaráda: „Ale tohle je něco jiného…“

Tohle je něco jiného. Kolikrát to Oliver slyšel? Ale že by vážně…? To ne. Určitě ne…

„Jasně,“ odpoví Bedřichovi, nasliní si ukazovák, kterým něžně zajíždí Leninovi do ucha. Chtělo by to ještě leštěnku…

„Tobě záleží stejně jen na těch zkurvenejch bystách!“ rozkřikne se Bedřich.

„Kolikrát ti to mám opakovat? Jsou to bysty po prarodičích a takovýhle kousky dneska už nenajdeš! Krom toho – Marx byl myslitel první třídy,“ rozjíždí intelektuální kolovrátek Oliver.

„Né, tyhle rozumbradovský kecy né!“ hroutí se Bedřich na stůl.

Oliver se zarazí. Šourá se ke stolu, cestou bere ze skříně flašku medového Jacka Danielse a dvě sklenice. O pár okamžiků později je naplňuje medovým nektarem. Jednu sklenku přistrčí kamarádovi, druhou obrací do sebe.

Když Bedřich cítí, že se před ním vyskytuje alkohol, reflexivně zvedá hlavu.

„Je to ten medovej?“ ubezpečuje se.

Oliver kývne hlavou a Bedřich učiní obsah sklenky minulostí.

„Oba jsme debilové,“ začíná.

„S tím bych tak úplně nesouhlasil.“

Bedřich však nerušeně mluví dál, Jack Daniel ´s vykonal své: „Oba bychom se měli probrat,“ řekne a odkašle si. Na jeho tváři se objeví úsměv. Bedřichovo vzezření v sobě teď má cosi démonického, minimálně do té doby, než si uvědomí, že ho hrozně svědí nos, přesto pokračuje: „Oba se fixujeme na bludy! Oba věříme nesmyslům! Vždyť… To nejde!“ praští rukou do stolu.  

Rána do stolu v kombinaci s alkoholem otevírá Oliverovi třetí oko.

Teď chápe.  

Bedřich už nemusí nic říkat.

Trvalo to dlouho, ale procitl.

Běží k bystám a vyhazuje je z okna. Každá zabije jednoho náhodného kolemjdoucího. Vzhledem k faktu, že se jednalo o voliče komunistů, se kruh dá považovat za uzavřený.

Přátelé vykročí oslavit plodné odpoledne. Aby velebili pravou šíři životních prožitků, jdou na úvod do gay baru. Dají si tu v případě oboustranných sympatií klobásku pana šéfkuchaře.

 

Napsal Jan Blažíček

Tagged:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *