20.3.2018 Ink

Proletářský Mordor, hobití buržousti a další veselé podivnosti

Možná už jste o tom veselém textu někdy slyšeli. Údajná „kritická reflexe“ Tolkienova Pána prstenů z pera komunistického novináře měla být otištěna v roce 1977 v Rudém právu. Horečně přirovnává skřety k těžce pracující dělnické třídě a viní Tolkiena z toho, že Mordor neboli „říši zla“, umisťuje záměrně na východ. Elfové, lidé a hobiti jsou zde naopak přirovnáváni k buržoazii. Ať už ona recenze opravdu někdy vyšla, nebo ne, jedno se jí upřít nedá – je to perfektní návyková látka, obzvláště pro nejoddanější Tolkienovce.

*

Pojďme se tedy ještě jednou vypravit do zapadlého koutu rozlehlé Středozemě, do Kraje, kde žije národ hobitů. Převážně se jedná o zámožné kulaky, kteří v samém blahobytu (jehož původ jako by byl snad už samou přirozeností daný) necítí potřebu zaobírat se problémy druhých. Pravidelně se mezi sebou oddávají zhýralým buržoazním zábavám a naškudlený kapitál střeží před ostatními. Takoví jsou prosím pěkně hlavní hrdinové jedné z nejčtenějších knih světa.

Dalším, koho profesor z imperialistické Británie J. R. R. Tolkien vykresluje jako zástupce „sil dobra“, jsou elfové – pyšní intelektuálové a aristokraté žijící v přepychových palácích, kteří jsou už počátků historie Středozemě zapletení v mocenských tahanicích. Opovrhují chudými a podobně jako statkáři hobiti hledí pouze na sebe.

Ani lidskou rasu v románech nemůžeme spatřovat v dobrém světle. Lidé jsou v mytologii Tolkienova světa zobrazováni především jako nespolehliví, slabomyslní a zkažení. Navíc se opět dovídáme pouze o problémech vládnoucích vrstev. Běžnému lidu, který válkou, jež zmítá Středozem, trpí nejvíce a s ohnutou šíjí musí snášet svůj úděl, není věnována žádná pozornost a chybí rovněž vize, jak by právě tento důležitý lid mohl převzít iniciativu do svých rukou.

Když už je šance, že by se ve Středozemi mohl objevit opravdový proletářský literární hrdina, dělník tvrdě pracující v oslnivé záři výhně tavené oceli, Tolkien takový prototyp zobrazuje jako ohavného a nepřátelského skřeta, který přežívá v nehostinné zemi Mordor. Co také čekat od buržoazního intelektuála Tolkiena, kterému opravdová práce nikdy nic neříkala.

Skřeti tupě slouží svému pánu Sauronovi v jeho snaze ovládnou svět. Tak čtenářům Tolkien interpretuje k světové revoluci kráčející socialistické země. Přemýšlet nad tím nemusíme dlouho, neboť pustá říše zla, v níž lze podle autora nalézt jen zmar a smrt, je naprosto záměrně umístěna na Východě. Západ je pak předkládám jako semeniště dobra, bohatství a štěstí. Jak směšná koncepce světa, který jakkoliv se může zdát být smyšlený, zcela evidentně odráží Tolkienovo pokřivené vnímání skutečnosti.

Dochází k osudovému střetu „sil dobra“ a „sil zla“. Velkou roli v něm hraje relikvie prstenu moci, který je zřídlem veškeré Sauronovy moci. Tento prsten se ovšem dostává do rukou jeho nepřátel a ti se ho logicky chystají zničit. Přirovnává tím snad elitářský profesor prsten k naši ideologii? Snaží se chabě ukázat, že socialismus je pouhým symbolem, který lze spálit v rozžhavené lávě? To se teda šeredně plete!

Není divu, že se v románové trilogii podaří statkářům hobitům nakonec prsten zničit a aristokraticko-buržoazní aliance tak pokrokářského Saurona poráží. Jeho pokus nastolit nový pořádek a předat moc do rukou tvrdě pracujících se zbortí a ve Středozemi zůstává zakořeněné zpátečnictví.

Nemusíme však zoufat! Jedná se pořád jenom o iluze fikčního světa, které se do toho našeho snaží zanést buržoazní potomek imperialistické velmoci. My se ale zmást nenecháme! Opravdové vítězství stojí na naší straně!

Tagged:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *