16.3.2018 Ink

Bez hlavy

 

„Co teď vlastně děláš?“ ptá se Alice.

Připomíná kudlanku. Nejde jen o její sepjaté ruce, které v podniku jako tenhle působí tak zvláštně… Vidím jen jeden rozdíl: Alice samečka sice sežere, ale pravděpodobně předtím nedojde k páření.

„Co teď děláš?“ opakuje, když na otázku nereaguji.

„No… Dřív jsem psal pro…“ koktám.

„Co děláš teď?“

„Teď…“ opakuji hlasem, o kterém se domnívám, že zní zádumčivě a důležitě.

„Proč huhláš? Jsi bez práce, co?“

„Říkal bych tomu žít na volné noze.“

Samičky často požírají svého druha už během kopulace. Samečci jsou však schopni rozmnožovat se i bez hlavy. Jsou schopni bez ní i konverzovat? Asi ano, nebo mi snad palici na krku drží poslední zbytky svalstva?

„Tys asi vlastně nikdy nepracoval, co?“

„Ale pracoval! V knihkupectví!“

„Aha a tomu říkáš práce?“ zasazuje dravá hmyzatka definitivní úder. Existence bez hlavy je vlastně osvobozující. Ani to hnusný kafe nemusím dopíjet…

„Co děláš ty?“ prohodím v posmrtné křeči.

„Jako co dělám nejradši?“

„Třeba…“

„Nejradši si to dělám. Nejlepší je to kartáčkem na zuby, tim elektrickym, víš?“ řekne Alice procítěně.

V tu chvíli periferním viděním zaznamenávám, že se doprostřed lokálu vysral pes. Tento akt je z jeho strany evidentní demonstrací proti nevšímavosti okolí.

Pozval bych ho na panáka. Jenže nevím, co pije.

 

Marek Blažíček

Tagged:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *