17.2.2018 Ink

Teorie a praxe soukromé lásky

Bodří lidé s oblibou říkají, že láska prochází žaludkem. V mém případě však většinou prochází jiným orgánem. Lenka má do pěti směnu v knihkupectví, a já se jí tam chystám vyzvednout.

Poslední dobou jsem si začínal všímat, že jí mám rád pouze, když jsem s ní sám. Jakmile jsou okolo další lidé, padá na mě podivná tíha. Jakási kombinace studu, strachu a všeobecné úzkosti. Obvykle pak dokážu jenom mlčet. Lenka má lidi ráda, v jejich přítomnosti bývá snad ještě živější, než normálně. Právě ta její živost, radost, souhrnným pojmenováním – společenskost, mě rozčiluje asi nejvíce. Samozřejmě, že ji chci mít jenom pro sebe. Každý další člověk pro mě představuje konkurenci. Naprosto zbytečnou a otravnou. Takové pocity jsem doposud nepoznal. Až nyní jsem si plně uvědomil, nakolik mi byly jiné ženy lhostejné. Byly jisté, nemusel jsem se o ně bát, nemusel jsem je milovat.

V ty těžké chvíle, kdy spolu máme vystupovat, jako pár, před ostatními lidmi, v sobě dokáži najít velmi silný pocit zloby vůči ní. Domnívám se, že to dělá schválně. Musí být naprosto evidentní, co mi je a není příjemné. Spíše než nějaké její nezávislosti bych onu trýznivě vysokou míru společenského života, který jsem s ní nucen podstupovat, přičítal její škodolibosti. Baví se mým utrpením.

Dnes jsem tedy opět naplánoval zcela soukromou seanci. Ačkoliv je naprosto zbytečné cokoliv plánovat – Lenka nedovede jednat podle připravených postupů, její spontaneita mě dohání k šílenství. Nikdy si nemohu být jistý tím, co ji napadne, kam bude chtít jít, jak si to potom rozmyslí a čí společnost jí bude zrovna v tu danou chvíli lákat. Do jakého baru si mě odvede, jako pejska, abych tam potom pod tíhou všech, ke sdílení naprosto zapovězených pocitů, sledoval její všední radosti.

Dlouho jsem nevěděl, jak náš vztah správně pojmenovat. Ony doposud vyjevené skutečnosti opravdu vůbec nezapadají do všeobecně popisovaného modelu lásky.

Láska obecně bývá vykládána velmi naivně a velmi hloupě. Lidé si ji idealizují, protože jsou málokdy schopni ji sami prožít. Láska jako taková je většinou spíš mýtem. Přichází na řadu až tehdy, nedají-li se pocity k milované osobě vysvětlit žádnou jinou motivací.

Jdu jí tedy vyzvednout do práce. Tam není. Volám jí, kde je.

Prý skončila dřív.

Aha. A proč?

Protože jí psala kamarádka, jestli nepůjde na kafe.

Aha, a proč mi to teda nedala vědět, když věděla, že jí jdu vyzvednout?

No stejně jsi se to dověděl ne?!

Aha, tak jo a kde jsi?

Někde na Vinohradech.

Dobře, přijdu tam. Vcházím do kavárny.

Ahoj.

Ahoj.

Ahoj, my se ještě neznáme, já jsem Martin.

Ahoj, Lucie, těší mě. Tak co půjdeš taky?

Kam?

No přece na ten koncert do Pragovky.

Aha. No a co tam hraje.

Nějaká kapela.

Okej, tu mám docela rád. Proč jsi mi neřekla o tom, že dneska chceš jít na koncert, měl jsem plány.

No, já jsem nevěděla, že tam budu chtít jít a jaký jsi měl plány?

Vždyť jsem ti to říkal, mám lístky do kina.

Aháá, noo, ale tak ty by se daly ještě vrátit ne?

No daly, ale to tam kurva budu muset zase jít.

A tak pak přijdeš za náma?

Nevim.

Jak nevim?

No nevim jestli se mi na nějakej koncert chce.

Vždyť tu kapelu máš docela rád?

To jo.

Tak proč tam nechceš?

Protože nemám náladu.

Jo taaak. Nemáš náladu kvůli tomu kinu co?

Správně.

Ale proč, vždyť tam můžeme jít kdykoliv??!!

No, úplně tak kdykoliv ne, protože jakékoliv kdykoliv, si vymyslíš něco úplně jiného.

Jak jiného?

No jiného, než s čím už nějaký čas počítám.

Ale tak to se stane přece, tak z toho zas nedělej problém.

Nee, já nedělám problém, ty děláš problém. Ty vždycky všechno překopeš. Nic ti není svatý, nic pro tebe neplatí… časy, sliby, nic.

Jakože to tvý posraný kino je svatý?

Nee, ty zkrátka musíš zkurvit jakoukoliv mojí invenci.

Ale to nejsou žádný invence, ty se prostě tak úzkostlivě bojíš se mnou někam jít, že bys byl nejradši furt zalezlej v nějakejch temnejch místnostech, nebo doma, nebo v technickym muzeu, nebo někde v prdeli.

Já že se bojim? Jak tě to proboha napadlo, vždyť jsme pořád někde.

Ale sere tě to, úplně na tobě vidim, jak tě to sere.

No to mě teda sere, protože to je vždycky na úkor toho co já vymyslim. Mě to sere, protože seš prostě neschopná normálně fungovat, ty seš jako dítě, který lítá od kaluže ke kaluži.

Nee, tebe to sere, protože seš psychopat. Protože se bojíš, že někde potkám někoho jinýho, tyvole ty bys mě měl nejradši zavřenou někde ve sklepě ty magore!!

Slyšíš to Lucie, co ty si o tom myslíš. To je ale představa, že bych ji chtěl věznit ve sklepě, hm? Asi radši ne, protože s tou její schopností všechno posrat by mi z toho sklepa udělala kůlničku na dříví.

Vůbec se s tim kreténem nebav. Ty jeho manipulace jsou úplně směšný.

Tak já že jsem kretén, tak manipulace, ty tady ze mě před lidma děláš zrůdu a já někoho manipuluju, ty seš tak zlá mrcha, že jsem to ještě neviděl..

Zlá mrcha? Před žádnejma lidma tady nic nedělám. Víš co, jdi už do prdele, už na tebe seru, je konec se všim, prostě se všim, nazdar..

No a tak a tak jsem teda šel a byl konec se všim, jak s tyjátrem, tak i s láskou.

 

 

 

 

 

Tagged:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *