25.1.2018 Ink

Rosemary má děťátko: Izolace je to největší peklo

To není citát z knihy Iry Levina, to je můj osobní názor. Rosemary má děťátko je kniha, která je přímo přeplněná tématy děsnými a hrůznými. Jakmile ji dočtete, tak vás ujišťuji, že nebudete rok dva spát. Je v ní smlouva s ďáblem, kterou uzavře proradný manžel. Máme tady strašidelné sousedy, kteří vedou konvent satanistů. Jsou tu sebevraždy, záhadné nemoci, ďábelské byliny, kanibalové, bolesti, rituály, démoni a především samotný Antikrist. Ale nejstrašidelnější je sama hlavní hrdinka, která je vtažena do víru příšerných událostí právě svou neprůbojností, naivitou a poddajností. To, že se Rosemary chystá porodit dítě samotnému ďáblovi je problém. Ale ještě větší problém je to, jak je uzavřena před světem.

Žena v domácnosti
Ira Levin se postavením americké manželky zabýval ve svém díle několikrát. Všichni máme na paměti jeho horor Stepfordské paničky, kde se příběh o ženách v domácnosti zvrhl v naprostou psychopaťárnu. Tu knihu jsem měla a dodnes mám ráda, protože hlavní hrdinka je i přes svou pozici matky a manželky ženou akční, s vlastními zájmy i názory, a která bojuje nejen za své děti a teplo rodinného krbu, ale i sama za sebe.

Vzala jsem do ruky Rosemary má děťátko a doufala, že dostanu něco podobného. Nebyla jsem zklamaná, příběh je natolik zvrácený, že až jednou budu těhotná, tak nebudu věřit ničemu a nikomu. Ale hlavní hrdinka na mě zanechala ještě hlubší dojem, než sám Satan. Nemám nic proti tomu, že je Rosemary Woodhouseová ženou v domácnosti. Vadí mi jen, že žena v domácnosti v jejím podání znamená doslova dřepět doma, nemít žádné vlastní ambice a vyvářet svému manželovi. A to jsem teprve na začátku.

Černá ovce rodiny
Rosemary je slušně vychované děvče, které vyrůstalo v konzervativní katolické rodině. Pak se náhle přestěhuje do New Yorku a vezme si Guye, začínajícího herce. Její rodina není s to překousnout, že je její nový muž protestant, a tak s ní přeruší veškeré styky. Vzhledem k tomu, že si Rosemary v New Yorku nenašla práci, ani koníčka (pokud nepočítáme kurz modelování), tak je Guy jejím jediným kontaktem a je na něm naprosto závislá.

Na začátku knihy se manželé přestěhují do Bramfordu a začnou si ve strašidelném gotickém domě zařizovat byt. Rosemary je blahem bez sebe, i když byla varována, že se Bramford nachází v nebezpečném pásmu. Co na tom, že se v domě jeden čas střídali satanisté, kanibalové a vrazi? Hlavně, aby tam byla s Guyem šťastna, a aby tam bylo dost místo pro dětský pokojíček! Rosemary cítí, že nalezne smysl života jen v mateřství. Guy ale děti mít nechce, dokud neudělá svým hereckým umem díru do světa. Rosemary tedy oddaně čeká. A protože se dům opravdu nachází v nebezpečném pásmu, tak nemusí čekat dlouho.

Teď žila naplno!
Manželský pár se brzy spřátelí se svými sousedy. Rosemary je považuje za milé, i když trochu vlezlé a výstřední staroušky, Guy je jimi ale uchvácen. Upíše se jim a satanisté zařídí, aby jeho největší rival v herecké branži oslepl. Guy získá jeho roli ve výrazné divadelní hře a začne se mu pohádkově dařit, je najednou na roztrhání a má na dosah i Hollywood.

Rosemary, která nemá sebemenší tušení o tom, co jsou její sousedé doopravdy zač, stojí jako věrná ženuška při něm, peče mu máslové sušenky, nosí mu pivo, celé dny vysedává doma, kde lepí tapety, pere, a když se opravdu rozparádí, tak šije polštáře pro arkýřová sedátka. A když jí Guy řekne, že s ní dítě přece jenom mít chce, tak se rozbrečí štěstím. Během noci dělání děťátka je ale omámena a řízne to s ní, v noci ji pak znásilní během satanistické obřadu sám Satan. Ráno se probudí rozmlácená a podrápaná, Guy jí to vysvětlí tak, že ji znásilnil ve spánku, protože nechtěl zmeškat tu noc. Místo toho, aby ho seřvala, tak se jde mlčky osprchovat, v duchu jeho chování omlouvá a je vzrušena představou, že je v tu chvíli skutečně těhotná. A jakmile je potvrzeno, že těhotná doopravdy je, tak všechno v Rosemaryině světě zapadne do sebe a začne žít naplno.

Izolace
Rosemaryina izolace je mnohem výraznější v době, kdy je těhotná. Tehdy začíná skutečné peklo. Nepočítám to, že začne mít chuť na čerstvou krev a syrové maso, nepočítám to, že má takové bolesti, že skoro nedokáže vylézt z bytu, ale spíš to, že je naprosto sama a nemá na koho se obrátit. Satanisté ji mají pevně ve svých spárech a kdokoliv cizí je hrozbou nejen pro ně, ale i pro dítě v Rosemaryiných útrobách. Dokonce i Rosemaryin lékař je členem konventu a její bolesti přičítá roztahování pánve a ztuhlým kloubům.

Největším Rosemaryiným věznitelem je její manžel, který ji odmítá poslat k jinému lékaři, nepouští ji ven, a který za ní bere telefony. Místo toho, aby se vzepřela, je Rosemary poddajná a v izolaci zůstává. Na rodinu se obrátit nemůže, s přáteli se naprosto přestane stýkat. A ještě jeden frustrující detail: Rosemary nemá o temných silách v domě tušení, i když o sobě neustále dávají vědět. Čtenář ví úplně všechno a celou dobu doufá, že to dojde i protagonistce. Ta ale zůstává povětšinu knihy naprosto zabedněná. Jeden z jejích přátel se dozví o jejím stavu a začne pátrat ve starých knihách o satanismu. Poměrně rychle se dobere k tomu, že je Rosemary mírně řečeno v nebezpečí, ale než ji stihne varovat, tak se ho satanisté zbaví. A Rosemary zůstává po jeho smrti odkázaná sama na sebe. A jak příběh vyvrcholí, a jak dopadne Dítě? Fakt strašidelně. Jak už jsem zde uvedla, rok dva jsem nespala.

Jiná protagonistka? Nebyl by příběh.
Přemýšlela jsem o tom, jak by příběh fungoval s jinou hlavní hrdinkou. Představovala jsem si novou Rosemary – feministku, která by přednášela na NYU, bojovala za práva menšin, a která by byla čirou náhodou vdaná za herce a čirou náhodou by bydlela ve strašidelném domě a čirou náhodou by na ni a její dělohu měli spadeno satanisté.

Chvíli jsem se opájela tou představou nové Rosemary v kožené bundě a s beatnickými názory, a pak mi došlo, že by příběh vůbec nefungoval. Nová Rosemary by se nenechala obklíčit žádným konventem. A i kdyby k tomu čirou náhodou došlo, tak by měla celou armádu přítelkyň a kolegyň, na které by se v nesnázích obrátila. Nenechala by se uchlácholit lži svého proradného porodníka ani podlých vlezlých sousedů ani zmanipulovaného manžela. Uměla by říkat ne. Uměla by si říct o pomoc. Rosemary si konvent zvolil právě kvůli tomu, že byla slabá, slušná, až příliš oddaná manželovi a neměla kam a ke komu utéct. Zkrátka, kdyby byla Rosemary trochu silnější, tak by si vůbec nemusela projít peklem.

Tagged:

Napsat komentář