19.12.2017 Ink

Michail Bulgakov, Zápisky mladého lékaře

dav

Je 17. září 1916. Na Západní frontě se na Sommě schyluje ke konci jedné z nejkrvavějších bitev historie. Císař František Josef I. prožívá poslední měsíce svého dlouhého života. Zatímco ruské carské armády pronikají do Haliče, Lenin již v exilu plánuje velkou revoluci. A do jedné zapadlé ruské vesnice přijíždí mladý nezkušený lékař Michail Afanasjevič Bulgakov.

Silně autobiograficky laděné Zápisky mladého lékaře jsou povídkovou prvotinou jednoho z nejvýznamnějších ruských prozaiků 20. století. Bulgakov se později proslavil románem Mistr a Markétka, ale už v Zápiscích dokazuje svoji spisovatelskou zdatnost. Ta tkví v citu pro detail a pro výstavbu děje.

Jádrem jednotlivých krátkých povídek jsou různé situace, kterým musí čerstvě vystudovaný lékař Bomhard na zaostalém venkově čelit. Knížka však v žádném případě není encyklopedií kuriózních lékařských případů. Dramaticky a naturalisticky líčené postupy se prolínají s Bomhardovou introspekcí. Dobrodružné výjezdy na saních do okolních vesnic zase s dlouhými samotářskými večery u petrolejové lampy. Efektivní mísení odlišných vypravěčských postupů je tím, co na Zápiscích uchvacuje nejvíce.

Doktorovy myšlenkové pochody a úvahy jsou náhledem do nitra mladého člověka, jenž opustil sladký studentský život a svoji každodenní zkoušku ohněm skládá téměř sám ve ztížených podmínkách daleko od blyštivých bulvárů velkoměsta. Jeho samota je navíc zvýrazněna tím, že představuje v takové době a v takovém prostředí intelektuála s humanistickým smýšlením, který stojí v menšině vůči nevzdělaným a mnohdy všelijakému tmářství podléhajícím lidem.

V povídkách sledujeme vývoj ze zpočátku nejistého absolventa v pacienty i kolegy uznávaného praktika. Dokladem je i povídka s názvem Morfium, v níž se Bomhard dostává k deníkovým zápiskům svého kolegy ze studií Poljakova. Stejně starý lékař se ocitá v podobných podmínkách a i kvůli nedořešené vztahové minulosti propadá závislosti na morfiu, která končí sebevraždou. Ve svých posledních chvílích se Poljakov na dálku obrací právě na Bomharda. „Proč ale právě na něho? Protože není psychiatr, je mladý a navíc kolega z univerzity. Je zdravý a silný, ale pokud se nemýlím, citlivý – vzpomínám si na něho.“

Zdroj: Wikipedia

A pak je tu ten cit pro detail. Ruský venkov počátku 20. století je pro současného čtenáře stěží místem, jehož atmosféru by si dokázal lehce představit. Je to velmi vzdálená skutečnost a jediná možnost, jak se jí dotknout je nacházet v textu drobné obrazy, které jsou pro nás uvěřitelné. Bulgakov přesně takové detaily vystřihnout dokáže a dnes je třeba jeho zručnost ještě víc vyzdvihnout.

„Kolem listopadová tma a chumelenice, celý dům je zavátý, v komínech hučí meluzína. Celých třiadvacet let svého života jsem prožil ve velkoměstě a domníval jsem se, že meluzína skučí pouze v románech. Ukázalo se, že skučí i ve skutečnosti.“

„Probudil jsem se bušením na dveře. Za pět minut už jsem si oblékal kalhoty a nespouštěl jsem úpěnlivý pohled z božských učebnic operativní chirurgie. Zaslechl jsem skřípění saní na dvoře: za tu dobu jsem si neobyčejně vycvičil sluch. Případ byl snad ještě horší než příčná poloha plodu.“

Bulgakovovy Zápisky jsou vzhledem k literárně-kulturním podmínkám, v nichž vznikaly, výjimečným dílem. Příběhy obsažené v povídkách jakoby žily ve vlastním světě, mimo tehdejší bouřlivé události. První světová válka do nich nezasahuje vůbec a bolševická revoluce pouze v jediné povídce (Zabil jsem…). Nejspíš proto také vyšly povídky souborně až v roce 1963, dlouho po autorově smrti. V Česku dokonce až koncem 80. let.

V poslední době však u nás k žádné pořádné reedici nedošlo, a tak je třeba pro toto krásné a laskavé dílo vyrazit do antikvariátů.

Poznámka: Zápisky mladého lékaře adaptovala v letech 2012 – 2013 britská BBC v hlavních rolích s Jonem Hammem a Danielem Radcliffem

(https://www.csfd.cz/film/321050-zapisky-mladeho-doktora/prehled/

Tagged:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *