23.6.2017 Martin Brys

Bouřka

Temná noc, prudký déšť, červené víno.

Je deset, když začne bouřka.

Ujede jí tramvaj a musí se rozběhnout. Okamžitě promokne a uklouzne na dlažbě, narazí si koleno a odře dlaň, ale ta noc je tak dokonalá, že necítí bolest. Schová se do průjezdu, zapálí si suchou cigaretu. Její mysl je roztržená, stejně jako obloha. Chce toho tolik vyjádřit, tolik vysvětlit.

Vrhne se do deště. Vpadne do výtahu. Oblečení má naskrz mokré. Z očí jí tečou černé slzy. Z rukou je cítit déšť a kouř. Představuje si, že bude psát až do rána.

Vysuší si vlasy, převlékne se a okamžitě se posadí za stůl. Bolí ji zraněná ruka. Schválně nechá roztažené závěsy, takže se v bouřce tmavý papír občas rozsvítí bíle. Nemá skleničku na víno, ani popelník. Cokoliv jí prolétne myslí, tak sestřelí a srazí na papír. Neunikne nic.

Ráno jsou ulice čisté, jako čerstvá rána. Chodníky jsou ještě vlhké.

Odhodlaně vyjde ven. Projde kolem místa, kde se schovávala před bouřkou, kolem místa, kde upadla. Koupí si snídani, posadí se na lavičku, na kolena si rozloží papíry, které v noci popsala. Začne číst.

Poprvé po dlouhé době její příběh dává dokonalý smysl.

Tagged:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *