19.5.2017 Martin Brys

Idyla

Chtěla bych pracovnu. Okno s výhledem. Uklizený stůl, čisté papíry, ořezané tužky. Chtěla bych začít psát v osm ráno a ve čtyři odpoledne přestat. A pokračovat takhle každý den, dokud ten román nedokončím.

Je volná neděle a při snídani si říkám, že dnes pokročím alespoň o pět stránek. Vezmu si na sebe to, co si představuji, že nosí spisovatelé, když jsou zrovna doma – teplý svetr, nejlepší tepláky. Donesu si ke stolu hrnek čaje a hromádku sušenek, které mi mají vydržet celý den. Odhodlaně shodím ze stolu sešity, voskovky, knížky o sériových vrazích, rozečteného Henryho Millera a po půl hodině mám čistý stůl. A studený čaj a dojedené sušenky. Konečně usednu k prázdnému papíru. Dlouze si ořezávám tužku. A pak ze sebe nedostanu ani slovo. Nepokročím o jedinou stránku. Celý den pak jím sušenky, dočítám Henryho Millera a jsem zdeprimovaná, že jsem promrhala den, který byl pro psaní jako stvořený.

Pak přijde zkouškové. Učím se v tramvaji. Dorazím domů, zpocená a unavená, batoh narvaný k prasknutí knížkami o španělské občanské válce na seminárku. Musím se naučit teorii jazykové kultury, přechodníky a pád říše Aztéků. Jsem odhodlaná si dodělat výpisky na češtinu, udělat si nějaké cvičení na interpunkci a před spaním rozečíst Hamleta, kterého potřebuji ke zkoušce z anglických dějin. Ještě než se do toho všeho pustím, tak si musím zapsat jeden koncept, který mě napadl v tramvaji – tři ženy se setkají na pohřbu jednoho muže, kterého nenáviděly, bude to triptych, každá povídka psána z jiného pohledu, nemám čas to rozpracovat teď, ale jenom si to stručně zaznamenám, abych to mohla rozepsat po zkouškovém, až dokončím semester a budu mít zase chvíli volna…

Zkouškové začíná v pondělí a neumím nic. Ale triptych o pohřbu je hotov.

 

Tagged:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *