10.5.2017 Martin Brys

Proč jsou Pražáci svině

Není to ještě tak dlouho, co mi to Martin vyprávěl. Asi tak měsíc. Potom co vylezl z restaurace v ulici Politických vězňů, kde se navečeřel, si ho na chodníku odchytila nějaká Rumunka. Prostě snědá holka. Celkem milá, mladá, jenže hluchoněmá. Gestikulací mu pochválila i tunel v uchu, což mu zalichotilo. Pak ale přešla k věci: v ruce držela desky s peticí.

Už jsem zapomněl, o co v ní přesně šlo, protože ze svý zkušenosti už vím, že na tom nesejde. Na hluchoněmou snědou mládež jsem narazil v Paříži. Pro Martina ale, stejně tak jako asi pro spoustu lidí v Praze tou dobou, byla taková situace novinka. Ochotně si obsah petice přečetl, proti jejímu cíli nic neměl, a tak ji podepsal.

Chystal se k odchodu a… Pozor, nene, ještě něco musí udělat, ukazovala holka prstem na spodní řádek lejstra. Jo peněžní příspěvek! Martin šáhnul po peněžence, otevíral kapsičku s drobnými, když tu zčistajasna slečně vystřelila ruka po bankovkách. V tu ránu bylo Martinovi jasný, že stojí tváří v tvář zlodějce.

Večer pak šel do Lucerny do kina. Film skončil, Martin scházel hlavní schody vedoucí do pasáže, když si všimnul snědýho mladíka, jak jde k němu a beze slova mává peticí. Martinovi hned došlo, že se na něj snaží vytáhnout stejný trik. Poslal ho bez zaváhání ke všem čertům a zavolal policajty.

Já se nejdřív tý jeho nový zkušenosti musel smát. Měl jsem škodolibou radost z toho, že Martina ta holka tak snadno oblafla a smál jsem se, jak pak vybafnul na toho druhýho adepta.

Řekl jsem mu, co jsem viděl v Paříži. Prakticky na každém zalidněnějším místě tenkrát běhali takový cize vypadající hluchoněmí puberťáci s peticema v rukou. Obíhali hlavně turisty a tlačili na ně, aby papír podepsali. Jednou se stalo, že v dálce zazněly policejní houkačky. Banda na sebe začala pokřikovat a úprkem zdrhla pryč.

Prvotní škodolibost mě hned rychle přešla. Naopak se mi udělalo docela nanic, že od teďka v tom pražskym Babylonu přibyla i tahle špína. Jasně, postupem času asi každýmu dojde, že se ho snažej okrást, a pokud bude kliďas, jenom je bude ignorovat.

Jenže pak mi došlo, že právě to je to nejhorší, co se může už beztak otupělým Pražanům stát. Tyhle podvodníci v nich zabijou poslední špetku přívětivosti a důvěřivosti v cizí lidi. Ztratil ses? Pardon, nemám čas. Nevidíš? Kecy, jdi mi z očí. Jsi postižený? Aha, chceš peníze na vozíček… Že skočíš z okna? Je mi to jedno, hlavně nepadej na mě.

Nakonec mě snad nejvíc trápí, že na ně musel narazit zrovna Martin. Tý holce chtěl pomoct. Možná z toho důvodu, že je z Kralup, kde se ještě najdou lidi nezničený podlostí velkoměsta. Anebo se pletu a ta přívětivost mu je sama o sobě vlastní. Tak jako tak, odteď každýho dalšího člověka, který ho zastaví na ulici, pošle

Marek Cieslar

Tagged:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *