1.5.2017 Martin Brys

Být romantikem

Každé pondělí budete moci otevřít Literární zápisník Časopisu Ink a nalézt v něm zajímavé myšlenky, citáty, obrazy, monology i dialogy – zkrátka jakékoliv podněty vzešlé z putování nekonečnými vodami světa literatury. Vždy rozvedené do hlubších rozvah, doplněné třeba i o několik faktů a občas, pokud to půjde, vztažené k momentálnímu obsahu Inku. Pokud vás ponouknou k dalším myšlenkám a úvahám, neváhejte se s nimi podělit v komentářích či vzkazech. Tím i vy, čtenáři, můžete utvářet Literární zápisník.

„Být romantikem znamená dát všemu všednímu vyšší smysl, všemu známému důstojnost tajemství a všemu konečnému lesk nekonečna,“ prohlásil kdysi Novalis, jeden z největších německých a světových romantických básníků. Neexistují výstižnější slova, jež by s tak citlivou přesností popisovala romantismus jako umělecký směr a jako myšlenkový i praktický přístup k životu. Jen si je teď hned přečtěte ještě jednou.

I první 1. máj byl kdysi pouze všedním dnem, který pokaždé se západem slunce skonával. Vzniklá tradice svátku zamilovaných z něj udělala den nevšední, vetkla mu vlastní vyšší smysl, počala hledat jeho tajemství a svým přetrváváním udržuje jeho nekonečnost. Romantikem se tedy stal národ se svoji kulturou. Jeden z příslušníků tohoto národa – Karel Hynek Mácha učinil to samé, akorát na poli literatury, čímž úděl romantikův odhalil veřejnosti. A ne všem se to zamlouvalo.

Ne všichni totiž bažili po zaručené nevšednosti a po objevování tajemství. Mnozí vyznávali krásu každodenního stereotypu nebo s péčí uchovávali jistoty známých skutečností. Nejen v literatuře a filosofii, ale ve všech sférách života. Realisté a naturalisté vyhledávali jevy, které by mohli ve svých dílech do nejmenších detailů popsat a vysvětlit, romantici zase jevy, jejichž neobjasnitelností byli hluboce fascinováni. Hegel a další němečtí idealisté se snaží systematicky pochopit skutečnost, Schopenhauer je přesvědčen, že něco takového je nemožné a že podstatu člověka nelze hledat v jeho myšlení.

Nakolik byli velcí romantici ovlivněni filosofickými myšlenkami a soudobými směry, to mi zůstává záhadou. Mnohem svůdněji se mi jeví představa, že je formovaly jejich vlastní životní prožitky a chtěné i nechtěné osudy. Mácha své tajuplné noční návštěvy hradu Bezděz zaznamenal v próze Večer na Bezdězu, přisadil k nim lyrizované úvahy o dětství a mládí, a tak Máchovy zážitky nabyly nový rozměr. Lord Byron dílem Childe Haroldova pouť zvěčnil vlastní, už tak dost dech beroucí, putování. Erben možná takový zcestovalý rozervanec nebyl, avšak romantická podstata zůstává ukotvena v charakteru jeho děl – tedy v pověstech, pohádkách a mýtech, v příbězích bohatých na obtížně vysvětlitelné (ne)skutečnosti.

Dnešek se mi pojí s romantismem hned z několika důvodů a tím hlavním není pouze Máchův Máj. Romantické umění, ať už jsou jím Goethovy verše, Casparovy malby (viz obrázek) nebo Chopinovy klavírní skladby, pro mě znamená tolik zmiňovanou tajemnost (někdy až děsivost), silnou citovost a iracionálnost. Právě onu „nadrozumovost“ vítám vždy s největší radostí. Jednoduše proto, že je mi dnes milé něco přijmout, aniž bych to musel hned popsat či definovat. Jen to nechám se všemi blahodárnými i škodlivými účinky působit. Mohu-li uvést příklad něčeho takového, pak dnes jmenuji rozhodně lásku a zamilovanost.

A přečtěte si tu první větu ještě jednou! Poutník nad mořem mlhy

Tagged:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *