13.4.2017 Martin Brys

57

Však to taky znáte. Nebo alespoň vy, co máte tu smůlu, že nebydlíte v centru města. A právě pro ty šťastlivce, kterým stačí uprostřed noci ujít pár metrů a už jsou ve své posteli nebo mají na taxík, jsem napsal tento text, aby nakonec byli také v obraze, a zželilo se jim nás chudáků, pro které dostat se v noci domů, není tak jednoduché.

Je noc, potažmo brzy ráno a, pokud jste Pražáci, dopotáceli jste se na centrální zastávku nočních tramvají ve Spálené ulici.

Název této ulice bývá krutou ironií, protože je zima: Národkou pěkně profukuje mrazivý vítr od řeky (také Hrabal to moc dobře znal) a šálu se vám podařilo někde zapomenout. Nezbývá než zatnout zuby a čekat. Vy že koukáte na jízdí řád? Já teda nikdy. Akorát bych se dozvěděl, že mi tramvaj právě ujela a na další si budu muset půl hodiny počkat. Zkrátka, až pojede, tak pojede a znalost jízdního řádu na tom nic nezmění. Přemítám tedy, co mě čeká a nemine. To záleží zpravidla na tom, jak moc pozdě je.

Pokud ještě není tak pozdě, přijíždí tramvaj plná lidí v náladě. Osobní prostor uvnitř vozu naprosto neexistuje, a tak se všem nabízí možnost zahodit zábrany a seznámit se s ostatními. Tady se projevuje určitý psychologický zákon: Ačkoli v tramvaji, všichni jsou takříkajíc “na stejné lodi”. Chtějí se dostat konečně domů do postele a nenechat si noční tramvají zkazit večer. Do jakékoli konverzace se může zapojit každý spolucestující, nabízejí se přípitky, šťastlivci, kteří už můžou společeství nočních cestovatelů opustit, přejí při výstupu zbytku šťastnou cestu a dobrou noc. Hudebně zdatní jedinci vytáhnou kytaru a zpívají se lidovky. Někdy i povinně, pokud narazíte na Hradčanské na pravidelného nočního cestovatele v podobě slepého alkoholem posilněného tenora. I když vidí starou belu, nedovolí, aby se jediný spolucestující uléval a nezpíval.

Nezřídkakdy se stává, že spolu s vámi cestují i policisté. To však naprosto nebrání zábavě – naopak! Pokud se ve voze mezi všemi mačkají i policisté, cestující využívají dalšího psychologického zákona “lidí na stejné lodi”: Duchapřítomní cestující si začnou ze strážníků štřílet a popichovat je. Ostatně vědí, že strážníci v přeplněné tramvaji nemají absolutně žádnou šanci zjistit, kdo si to z nich tropí legraci. Celá situace graduje do té míry, že se celý vůz řehtá na účet strážníků, kteří se modlí, aby už byli na konečné.

Že vám zatím cestování v noční tramvaji přijde jako legrace? Vůbec ne. Právě naopak, protože teď se teprve dostávám k té druhé variantě, k té tramvaji, která přijíždí v ten okamžik, když už jsou i ti cestovatelé z první varianty dávno v posteli. To je teprve ta pravá noční tramvaj. Taková je poloprázdná a seznámit se můžete pouze s bezdomovci, narkomany, alkoholiky a zpitými rváči. Paradoxně v takové už o policisty ani nezavadíte. Sednete si na zadek a za cílem poutání co nejméně pozornosti zpitých řvoucích rváčů děláte, že spíte. Celou nekonečnou cestu ale nezamouříte ani oko a nepřetržitě analyzujete své šance, jestli bezpečně dojedete do své destinace. Každou stanici zvažujete, jestli jedinou šancí není spíše vystoupit a počkat další půlhodinu na příští spoj.

Nevydržíte to. Vystoupíte, protože jeden z problémových spolucestujících se na vás křivě podíval, a tak se ocitáte znovu na mrazivé ulici naprosto sami. Zahřejete se tedy tak, že prásknete do bot a vydáte se na zbytek cesty domů pěšky. Jakmile míjíte svou zastávku, na které jste před půlhodinou měli v plánu vystoupit, prosviští kolem vás vítězoslavně právě ten následující spoj, na který se vám nechtělo čekat.

Anebo to vydržíte. Hned po onom křivém pohledu rváče následuje zastávka, na které problémoví jedinci vystupují a vám se konečně dostává kýženého oddychu. Zklidnění usínáte. Zbudí vás až důrazným šťouchancem tramvaják na konečné, a vy se tak té chladné ulici stejně nevyhnete.

A to jsem se ještě nedostal ani k těm nejhorším situacím v noční tramvaji! Tím myslím takové situace, kdy máte spoustu problémů pouze vy sami se sebou. Naštěstí z přemítání nad takovými možnostmi mě náhle vytrhává hluk přijíždějící tramvaje. Je to tady: 57…Která z výše popsaných variant mě čeká a nemine? Však už to znáte – je půl čtvrté ráno.

Tagged:

Comment (1)

  1. Jakub

    Sedmapadesátka vozívá i mne, všechno jsem si v ní prožil, až na ty policisty, kupodivu. Příjemný článek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *