29.3.2017 Martin Brys

Jména

Každý člověk v žití našem zkušenost prý přináší.
Není pochyb, je to pravda. Táži se jen, pročpak každá,
z těch, co čest mě poznat měly, dnes mě zjevně nesnáší.

L. – Ta odnesla to první. Co chci, sám jsem nevěděl. Neklidný jsem byl jak včela, kdykoliv se sejít chtěla. Panika mne opustila, až když řekla, abych šel.

K. – Té dodneška jsem vinen, mládí není omluvou. Jako bídák jsem se choval, s jinou tajně koketoval. Že tak tajné nebylo to, sdělila mi pravačkou.

N. – Tu odradil jsem snahou, rozum zmizel bez hlesu. Měsíců pár jsme se znali, já už chtěl, by přísahali jsme si lásku, a sliboval, jak ji přes práh ponesu.

J. – S tou měl jsem velké plány, perfektní se snažil být. Poučen, bál jsem se tlačit, vše musela ze mě páčit. Řekla si, že pitomec jsem, vyhasl i její svit.

Rád bych věřil, že už více nezmění se výčet ten.
Znám však osud a znám sebe, a při představě mě zebe, kolik asi na svou sloku ještě dívčích čeká jmen.

 

Tagged:

Comment (1)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *