23.3.2017 Martin Brys

Básně Jiřího Kordíka

ilustrovala Gabriela Emanovská

_________________

 

K 7. 1. 2015

Děsí mě nepřítomnost změny a evropské civilizační kmeny. Děsí mě až moc lidí,

co se nikdy nezastydí.

Děsí mě výkřiky v Paříži, když se vraždí malíři. Děsí mě zdvižená pěst v promenádách měst.

Děsí mě staletí rozdílů, nároky na přesilu

Děsí mě, co ze všech zbyde.

Ze všeho nejvíc děsím se sám sebe.

 

Volný pád

Podepsal jsi ortel, ve vteřině pro 150 lidí. Jsi v tom nevinně? Na sekundu jsi se dostal jinam a existenciálně ses rozhodl,
že jak v životě, tak v smrti budeš směrem dolů mířit.
Pro všechny jen volně navždy hlavou problesklo,
stojí za to – dělat sebevraždy?

 

Polospánek

Listy, který jsem nepopsal, mě pronásledují ve snech. Sny, kterých jsem se bál, se uskutečnily v lidech.

Lidi, který jsem dřív znal,
mi často vyráží dech.
Vzduch, který jsem rád dýchával, mi už v srdci zdech…

Jen jedna věc mě dál budí ve všech snech, že zůstanu sám, Samsa na zádech.

 

Vyznění

Zvuk rozezněl zvůle zvon bez přírodních zákonů
a tak, jak roste strom, Bůh obrátil se do zvonu.

Zvon snáz a zlatě zní, rezonuje v těle.
Vím, že nejsem poslední a ta myšlenka mě hřeje.

Tam v dáli už stejně potom nezáleží,
zda život jsem žil krajně nebo ve lži.

 

Tagged:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *