Satan

Sedli jsme na lavičku a já dal Velkýmu prachy. Kártr vytáh z báglu bonec, že pofelíme. Málokdy se stalo, že by někdo dal k dispozici svůj sakl pro ostatní, natožpak Kártr. Asi chtěl oslavit začínající bizz. Měl jsem v sobě už pár pivek, tak jsem si dal lehkej.

Číst dále

O jedné autorově touze

Po dočtení Hájíčkovy volné trilogie venkovského morálního neklidu se mi přihodila podivná věc. Byl jsem nadšen, což po dočtení dobré knihy není nic neobvyklého, ale tentokrát mi poměrně dlouho trvalo pojmenovat původ mého nadšení.

Forma ani jazyk jím pro mne u Jiřího Hájíčka nebyly. Snažil jsem se tedy spíše hledat za řádky, než přímo mezi nimi. Cesta k pomyslnému prameni ojedinělosti trilogie vedla skrze její dějiště (jižní Čechy). Jeho barvité vykreslení slouží na první pohled k tomu, aby do něj byl zasazen určitý děj a aby se v něm nastiňovaly určité motivy či myšlenky. Celé toto počínání na mě však u Hájíčka působí jako cosi mnohem více niterného – jako touha znovuprožívat krajinu, kde člověk vyrůstal, kde žije, nebo kde se třeba jen párkrát mihnul. Číst dále

Recenze: Jiří Hájíček – Dešťová hůl

Nejnovější román Jiřího Hájíčka Dešťová hůl, který vydalo vloni na podzim brněnské nakladatelství Host, je dovršením autorovy volné venkovské trilogie morálního neklidu. Leč titul nenavázal na úspěchy svých dvou předchůdců a nezískal ocenění Magnesia Litera, zvítězil však v renomované anketě Kniha roku Lidových novin.

Dešťová hůl stvrzuje jeden z jejích nejvýraznějších rysů výše zmíněné trilogie, jímž je rovnocenná míra propojenosti a zároveň odlišnosti jednotlivých částí. Číst dále

Proč jsou Pražáci svině

Není to ještě tak dlouho, co mi to Martin vyprávěl. Asi tak měsíc. Potom co vylezl z restaurace v ulici Politických vězňů, kde se navečeřel, si ho na chodníku odchytila nějaká Rumunka. Prostě snědá holka. Celkem milá, mladá, jenže hluchoněmá. Gestikulací mu pochválila i tunel v uchu, což mu zalichotilo. Pak ale přešla k věci: v ruce držela desky s peticí.

Číst dále