Cígo, sauna, Kremrolee #1: „Já ti to říkal“

ilustroval Jan Netolický

_____________

„Já ti to říkal!“ zavýskne Quido, když vyzví aktuality ohledně mé nové známosti.

Sice úplně přesně nevím, co měl říkat, ale i tak se usměju a přikývnu. Je zhruba okolo jedné v noci. Pokuřujeme uprostřed betonových krychlí a válců. Číst dále

Podrost

Vstoupili jsme. Prostorná hala kruhového půdorysu byla nasycená svěžím odpoledním světlem. Pronikalo dovnitř skrz skleněnou kupoli, která byla protkaná tenkými železnými pruty, asi jako je list protkán žilnatinou. Z hrbolaté, travnaté podlahy vyrůstaly vysoké luční byliny. Uprostřed místnosti seděla za stolem, ke kterému vedla vyšlapaná pěšinka, sestra. Zvedla k nám obličej zpoza monitoru počítače a zeptala se, jak nám může pomoct. Tvář měla příjemnou, mělké vrásky kolem koutků úst na chvíli odplavily můj neklid. Číst dále

Hudba sfér

Dopadla do měkké pohovky a všechen stres a zátěž onoho dne vyfoukla ven skrz lehce otevřená ústa. Pak jí ale v hlavě vytanuly další myšlenky týkající se práce: zda se měla šéfové omlouvat, i když nebylo za co, či jestli zamkla zásuvku pod pracovní stolem. Od zítřka už si nebude k snídani kupovat sladké pečivo a měla by omezit i svou závislost na kávě. Na druhou stranu, co by jí zbylo, kdyby se rozhodla odstranit i poslední drobné radosti ze svého života? Kofein a cukr vnímala v období několika posledních měsíců jako své důvěrníky. Číst dále

Kino

Alenka stojí před kinem, má na sobě rozkošnou manšestrovou minisukni na rozepínání a lodičky, chce se mu líbit. Potahuje ze zbytku cigarety a v dálce už bystří jeho siluetu. Snaží se dělat jakoby nic, ale uvědomuje si, že jí to vlastně asi dost dobře nejde, protože není dobrá herečka. Vašek k ní přichází zase se slunečními brýlemi, omlouvá se, že jde pozdě. Na kase kupují dva lístky – jeden studentský. Slečna prodávající se tváří tuze nepříjemně a Váša vzápětí osvětluje, že to je tím, že ho poznala. Ach. Objednává sklenku bílého a červeného pro ni. Před nimi stál ve frontě známý mladý herec z vinohradského s partnerkou, která se po něm výsostně šplhala, kdyby ještě někdo nevěděl, že ji patří. Číst dále

Znamení

 

„Hele já ještě neměla žádnýho Kozoroha, tak asi zkusím toho…“ zaznamenám ženský hlas v tramvaji. Jeho původ slyším přímo za sebou. Vzhledem k tomu, že jsem sám Kozorohem, špicuji uši dál.

„Kozoroha, jo? Teda já ti nevim,“ odpovídá kolegyně s hlubším hlasem: „Kozorozi prej bejvaj takový… takový paličatý.“

Červenám se. Číst dále

Cítím závazek pokračovat v tvorbě už jen kvůli postavě Jiřího Ortena, říká Ondra Macl

Ondra Macl, vítěz Ceny Jiřího Ortena pro rok 2018

Ondra Macl je muž mnoha činů. Studuje autorské herectví, živí se sociální péčí a také píše knihy. Právě na poli literatury se mu podařilo uspět, když v květnu ve svých osmadvaceti letech získal Cenu Jiřího Ortena. V rozhovoru pro Ink říká, že cítí závazek pokračovat v tvorbě už jen kvůli samotné postavě Jiřího Ortena. Prozrazuje, že jeho úspěšný debut Miluju svoji babičku víc než mladé dívky není zdaleka o jeho babičce. Co vnímá jako hlavní motiv svého díla? A kudy podle něj vede cesta k literárnímu úspěchu? Číst dále

Během týhle chvíle se vůbec nic nestalo

Slova jsou jako bubliny

který praskáš

Něco popřeš, řekneš znova

pak se chvástáš

– jedna zapomenutá písnička

 

Zarazím se na schodech, je to deja vu.

„Ahoj! … jak se daří? Prosimtě, jak se jmenuje ta sbírka od Nietzscheho, jaks mi tehdy půjčoval?“ napsala mi před pár dny. Číst dále