Balada o vídeňském řízku

I.

„Vídeňskej řízek, to jsou dva kusy masa!“ hlásí nám Lukášův dědeček. Kýveme hlavou, jakože rozumíme. 

 

II.

Následující den ráno vyrážíme do města, kde Mozarta potkala smrt. 

Vlastně nejedeme úplně ráno. Vlak nám jede až za deset minut půl druhé, ale když vstanete v jedenáct, máte všechno až do setmění za ráno. Při odjezdu vlaku mám sváteční pocit. Českej Honza opouští prostor za pecí, respektive za hospodským stolem a vydává se objevovat svět. Vítejte.  Číst dále

Milostná

Milostné poezii se není potřeba vyhýbat. Dokazuje to Franta Václavík, mladý autor, který básnicky vyzrál, aniž by ztratil na hravosti. Co verš, to nápad. Láska bez okolků, láska bez pózy, láska v pořezaných očích.

 

Rozbřesk se líně prochází pod okny.
Ty spíš, přikryta opatrným tichem.
Za chvíli ale anděl probuzení klekne Ti na víčka.
Ráno oblečené do vystydlých úsměvů odnese Tě
pryč, daleko od touhou nasáklých dlaní.
Včešu do vlasů samotu nakyslou mlčením. Číst dále

Jan Němec: Umění je vždy osobní. Jde jen o to, kolik šminek použijete

Foto: David Konečný

Rozhovor se spisovatelem Janem Němcem vznikal krátce poté, co pokřtil svou knihu Možnosti milostného románu.  Ptali jsme se ho nejen na možnosti milostných vztahů a na možnosti literatury jako takové, ale třeba i na zkušenost s autocenzurou, která je částečně tématem nadcházejícího tištěného vydání Inku. Přinášíme vám část rozhovoru, celý si budete moct přečíst už brzy. Rozhovor zprostředkoval Festival spisovatelů Praha, jehož letošního ročníku se Jan Němec zúčastnil jako host.

Vaše kniha Možnosti milostného románu je jednak román o milostném vztahu, jednak román o psaní. Přišel jeden z nich první, nebo se nápady zrodily současně?

Tomu se snad ani nedá říkat nápad. Romány jsou tak velké projekty, že pouze nápad nestačí. Když hledám téma na román, potřebuju najít něco, co se mnou rezonuje na hlubší rovině, než je ta intelektuální. Něco, co mě vzrušuje, bolí, rozčiluje, něco, čemu hluboko v sobě nerozumím. Důležité je, že psaní vždycky vynalézá samo sebe. Poté, co jsem se do látky pustil, zjistil jsem, že mě bude bavit zpracovat ji spíš fragmentárním způsobem, s formální hravostí. Nechtěl jsem napsat něco, co by mohlo být čteno jenom jako zpověď. Potřeboval jsem to postavit tak, aby to fungovalo i jako experiment, průzkum určité oblasti na obecnější rovině.  Číst dále

Duši na kůži si promítla

Do Inku dolétla i sbírka básní Sáry Chrástecké. Mladičká autorka se netají s citlivou introspektivností, balí ji do zvukomalebných básní hrajících si s rytmem. Poezie, která se nestydí, poezie, která promítá duši na kůži.

 

poslední
co ve mně zbylo
se jemně vpilo
do dvou dní Číst dále

Fluorescent adolescent

Čínská papírová lampa se pohupovala v mírném větru brzkého podzimního večera a bděla nad vstupními dveřmi asijské restaurace. V jejím červeném svitu se na okamžik zjevili dva mladíci a zaujatě o něčem hovořili. Dovnitř vstoupili až po chvíli a usedli k malému stolku pro dva. Jako vždy.

„Dám si pivo, desítku,“ pronesl Kamil směrem k drobné servírce.

Míla na druhé straně stolku zaváhal.

„Já teda asi taky,“ vypravil ze sebe nakonec. Číst dále

Karin, vzplál Petřín

Ahoj Helenko, dobrý tě konečně potkat! Já jestli kouřím? Jako jo, ale nekouřím tabák – kouřím radost. Žhavej hrot žvára smutně žhne, víš, každej má svý smutky, který potřebujou uhasit. A já ty svý hasím vdechováním ohně. Je to tak tolikrát. Všechny ty večery ohraničený sluncema planoucíma na opačnejch koncích města, vyplněný nedýchatelným vzduchem a hudbou, kterou neposloucháš, ale cejtíš. Všechny ty kluby, kde lidi vdechujou hořící vibrování basů a vydechujou sebe, totiž předně svý smutky a jakoby nedopatřením i všechno ostatní. Až z nich nad ránem zbyde jenom čadící hromada ohořelejch kostí a příjemný prázdno. Je to pak trochu fajn, když svítá a já vím, že nic není. Číst dále

Potkáme se

Mia nám ve své další poezii nepřináší jen vzpomínku na nedávné léto, ale především téma blízkosti. Nejjasněji blízkost nalézáme v opakovaném momentu míjení, nejnaléhavěji ji pociťujeme ve vztahu k minulosti i k sobě samým, když se probíráme poličkama během stěhování. Blízkost pociťujeme i v poezii, ponejvíc v čistě vykreslených detailech, ať je to zmáčknutý ohyb tramvaje nebo polariodové snímky zastrčené pod nánosy časopisů. Číst dále

Rande

I.

Ležím na posteli s odřeným lofasem. Je mi divně, jako kdyby mi krví prolejzal hmyz a pomalu se prohryzával na kůži. Asi jsem to včera krapet přehnal…

Nejradši bych umřel.

Dneska mám rande.

Přijdu si jako sepraná fusekle. Sepraná fusekle prolezlá hmyzem.

Číst dále

Pár inchů pod zemí

Nohama zdolávaje schod po schodu při zběžném kontrolování displeje telefonu jsem si všiml, že nejsem jediný, kdo právě klesá. Stejně jako já i ukazatel mobilního signálu sestupoval po sloupečcích níže a níže tím, jak jsem se blížil nástupišti v metru.

Pomyslný trenér řídící toho sluhu i pána, kterého si nosíme většinou každý den v kapse, najednou ohlásil střídání. „4Gčko jde ze hry, teď nastoupí jiný borec,“ jako by říkal komentátor A šup, na trávník, potažmo na schodový ukazatel mobilního signálu, nastoupila ikonka připomínající velmi řídký hřeben, jinými slovy také jedna z nových inkarnací pocitu opuštěnosti a izolace.  Číst dále

Jakub Horák: Není pravda, že na knížkách se nevydělá

Není pravda, že na knížkách se nevydělává

Přinášíme pro tebe další rozhovor z posledního vydání časopisu Ink, který měl téma 280 znaků. S Jakubem Horákem jsme mluvili o tom, jak mohou autoři svou tvorbu knižně vydat, aniž by na tom prodělali svoje spoďáry.

Číst dále