Pocta Jacku Kerouacovi

Ani ve snu by mě nenapadlo, co tou větou rozpoutám:

„Tak si přečti Na cestě od Kerouaca,“ řek jsem Mírovi potom, co si stěžoval, že bez prachů se momentálně nedá cestovat a že byl zatím všehovšudy jenom třikrát v Praze- jednou s kroužkem modelářů a pak s rodičema. Jo, a dvakrát v Chorvatsku a to taky s nima.

Vážně tu knížku jedním dechem sfouknul. „To bylo tak jednoduchý na čtení,“ prohlásil, „Konečně knížka s normálním jazykem.. Každej by si to měl přečíst!“

A to se taky stalo. Přestal mluvit o čemkoli jinym a všem básnil, jak by měli bejt takový jako v tý knížce. „Je jim tam podobně jako nám a měli bysme se bavit, cestovat, vypadnout z týhle prdele světa!“

Číst dále

Castles Made of Sand

Míla se opíral o posprejovanou zeď jednoho z holešovických činžáků. Ruce založené na prsou. Oči zabodnuté kamsi do oblohy. Snad vyhlížely starého dobrého kamaráda, až přilítne odněkud z vesmíru. Starý dobrý kamarád však kráčel rázným krokem, jehož takt udával klapot elegantních polobotek, od tramvajové zastávky. Míla se v obličeji náhle rozzářil.

 „Stejně ti to kvádro nemůžu uvěřit, vypadáš v něm moc světácky, Kamile.“

„Buď zdráv, Mílo,“ oba se objali a poplácali po ramenou. „Zato ty vypadáš netradičně bídně,“ poznamenal Kamil. Už když z dálky pozoroval svého kamaráda, povšiml si v jeho tváři stopy tísnivého neklidu. Pochopil, že se něco děje.

„To víš, ty tam jsou časy slávy a lesku, kdy se nám celej svět i s oblohou klaněly pod nohama. Ten tam je slastný opojný život. Ale vážně, mám k tomu, jak mizerně podle tebe vypadám, dobrý důvody. Pověděl bych ti všechno raději cestou.“

„Vážně potřebuješ urgentně hodit až na sever?“ ujistil se Kamil.

„Proplatím ti benzín.“

„Na to se vyser. Skočím se převlíct a razíme.“ Číst dále

Matka

Na své svatbě před dvaceti lety jsem měla šaty velikosti 36. S manželem jsme měli dceru, které bude brzy šestnáct let. Po porodu jsem už zůstala tlustá a manžel mě přestal milovat, začal mě podvádět a před dvěma lety mě opustil. Po rozvodu jsme měli dceru ve střídavé péči. Nedávno mi oznámil, že se bude znovu ženit. K svatbě ale nedošlo, protože před třemi dny zemřel a dnes se chystám na jeho pohřeb. Číst dále

Slam poetry má energický náboj koncertů a intelektuální rozměr divadla, tvrdí Anatol Svahilec

Zdroj: Facebook | Autor: Ivan Bllemby Krejsa

Není snadné ho zastihnout. Čtyřiadvacetiletý Václav Šindelář, alias Anatol Svahilec, je vysoce vytíženým performerem slam poetry a v současnosti jednou z nejdominantnějších osobností tohoto žánru.  Přiznává, že některé kolegy slamery vídá na cestách po republice častěji než svoji rodinu. V čem tkví kouzlo čím dál více oblíbené umělecké platformy? Co všechno lze pomocí slamu vyjádřit? A jak vzniká úspěšný slamerský výstup?
Číst dále

Béla Tarr: Sátántangó

Zlo je pojem, který z mnoha úhlů pohledu popisuje bezpočet uměleckých děl. Zdaleka ne všechny jsou však schopné zapůsobit tak, aby jej člověk dokázal pocítit. Jaké to je, když vítězí lež a nenávist? Jaký je to pocit, když triumfuje rozvrat? Číst dále

Ďábel a ležící panna

Jsem si jistá, že ďábel je věčné téma s patřičnou gravitas, ale když se řekne ďábel, vybaví se mi (krom Leonida Andrejeva, viz recenze) vzpomínka na mého dědečka.

Ten měl mapu. A máma mlela maso a Ema měla mísu. No a na té mapě byl pár kilometrů od naší chaty namalovaný vrch, který se jmenoval Dabel. Číst dále

Stíny uvízlý v lících

Ležel jsem v masivní dřevěný posteli nízko nad zemí, mezi listama vrby za oknem se vrtělo sluneční světlo; i přes chladný okenní tabulky se zdálo bejt neoddiskutovatelně horký. Občas se ozval zvuk psů, jak si hrajou nebo jak na někoho štěkaj. Ze stínů v koutech pokoje, z vrzajících skříní a pootevřenejch dvěří do obýváku vykukovaly přízraky, ale byl už den a prsty noci byly krátký a nemocný. Číst dále

Rosemary má děťátko: Izolace je to největší peklo

To není citát z knihy Iry Levina, to je můj osobní názor. Rosemary má děťátko je kniha, která je přímo přeplněná tématy děsnými a hrůznými. Jakmile ji dočtete, tak vás ujišťuji, že nebudete rok dva spát. Je v ní smlouva s ďáblem, kterou uzavře proradný manžel. Máme tady strašidelné sousedy, kteří vedou konvent satanistů. Jsou tu sebevraždy, záhadné nemoci, ďábelské byliny, kanibalové, bolesti, rituály, démoni a především samotný Antikrist. Ale nejstrašidelnější je sama hlavní hrdinka, která je vtažena do víru příšerných událostí právě svou neprůbojností, naivitou a poddajností. To, že se Rosemary chystá porodit dítě samotnému ďáblovi je problém. Ale ještě větší problém je to, jak je uzavřena před světem.

Číst dále

Leonid Andrejev, Červený smích

Řeknu ďábel a řeknu blázen a řeknu Leonid Andrejev a myslím tím pořád to samé. Můžu polemizovat o tom, co nebo kdo ďábel je, ale pokud byste po mě chtěli mé vlastní synonymum, je to právě tenhle muž. Rus, žijící na počátku dvacátého století, alkoholik, šílenec, neuvěřitelný spisovatel a expresionista, ze kterého se vám bude chtít buď zvracet, nebo mu padnout k nohám. Nebo oboje. Číst dále