Kino

Alenka stojí před kinem, má na sobě rozkošnou manšestrovou minisukni na rozepínání a lodičky, chce se mu líbit. Potahuje ze zbytku cigarety a v dálce už bystří jeho siluetu. Snaží se dělat jakoby nic, ale uvědomuje si, že jí to vlastně asi dost dobře nejde, protože není dobrá herečka. Vašek k ní přichází zase se slunečními brýlemi, omlouvá se, že jde pozdě. Na kase kupují dva lístky – jeden studentský. Slečna prodávající se tváří tuze nepříjemně a Váša vzápětí osvětluje, že to je tím, že ho poznala. Ach. Objednává sklenku bílého a červeného pro ni. Před nimi stál ve frontě známý mladý herec z vinohradského s partnerkou, která se po něm výsostně šplhala, kdyby ještě někdo nevěděl, že ji patří. Číst dále

Znamení

 

„Hele já ještě neměla žádnýho Kozoroha, tak asi zkusím toho…“ zaznamenám ženský hlas v tramvaji. Jeho původ slyším přímo za sebou. Vzhledem k tomu, že jsem sám Kozorohem, špicuji uši dál.

„Kozoroha, jo? Teda já ti nevim,“ odpovídá kolegyně s hlubším hlasem: „Kozorozi prej bejvaj takový… takový paličatý.“

Červenám se. Číst dále

Cítím závazek pokračovat v tvorbě už jen kvůli postavě Jiřího Ortena, říká Ondra Macl

Ondra Macl, vítěz Ceny Jiřího Ortena pro rok 2018

Ondra Macl je muž mnoha činů. Studuje autorské herectví, živí se sociální péčí a také píše knihy. Právě na poli literatury se mu podařilo uspět, když v květnu ve svých osmadvaceti letech získal Cenu Jiřího Ortena. V rozhovoru pro Ink říká, že cítí závazek pokračovat v tvorbě už jen kvůli samotné postavě Jiřího Ortena. Prozrazuje, že jeho úspěšný debut Miluju svoji babičku víc než mladé dívky není zdaleka o jeho babičce. Co vnímá jako hlavní motiv svého díla? A kudy podle něj vede cesta k literárnímu úspěchu? Číst dále

Během týhle chvíle se vůbec nic nestalo

Slova jsou jako bubliny

který praskáš

Něco popřeš, řekneš znova

pak se chvástáš

– jedna zapomenutá písnička

 

Zarazím se na schodech, je to deja vu.

„Ahoj! … jak se daří? Prosimtě, jak se jmenuje ta sbírka od Nietzscheho, jaks mi tehdy půjčoval?“ napsala mi před pár dny. Číst dále

Kupec

1

Víska Straky, která se nachází na jihu Plzeňského kraje, skoro na Šumavě, je domovem pouze pro čtyřicet sedm obyvatel, třicet dva z nich jsou důchodci. Průměrný důchod v České republice činí necelých jedenáct tisíc. Ani jeden ze Strakovských důchodců na něj však nedosahuje. Domy, jejich okolí a vůbec celé Straky ovšem nevypadají zanedbaně nebo snad chudě. Je to velice líbezná ves s líbeznou návsí a ne tolik líbeznými lidmi, tomu se ale nejde divit, protože jim v nedávné době zkřížil cestu jistý kupec, Emil Nota. Číst dále

Strach ze svobody

ilustrovala Barbora Jedličková

_________________

Blance se zdá sen. Je nahá uprostřed davu, už zase.

Nikdy by ji nenapadlo, že by se takové situace měla bát, dokud jí to nebylo řečeno. Babička jí v období dospívání vysvětlila, že lidské tělo je ovládané hříchem a právě tak s ním musíme nakládat. Blanka si ani nestačila všimnout momentu, kdy z malé holčičky vypučela v dívku, a to byla pro babičku právě ta svízel. Ta si toho všimla velice dobře. Číst dále