Klára Vlasáková: Byl by zajímavý experiment zpracovávat jednu látku celý život

Vydání debutového románu Kláry Vlasákové Praskliny takřka koincidovalo s vyhlášením nouzového stavu v České republice. Tato shoda náhod je o to děsivější, když si čtenář uvědomí, jak aktuálními tématy se autorka ve svém díle zabývá.

Číst dále

Blik, blik, blik

1

Tomáš se probudil s opuchlou tváří, hlava mu třeštila. Rozbitě nahmatal žlutou čepici, která mu ve spánku sklouzla z hlavy, a znovu si ji nasadil.

Vystydnul mi čaj, jsem celej ulepenej potem a z těch děravejch panelů táhne zima.

Narovnal se na posteli a zadíval se na televizi, která na druhé straně pokoje blikala do tmy. Byl na ní důležitý pán v obleku a důležitě vyprávěl důležité věci. Pod ním ve velkém žlutém obdélníku svítil nápis MIMOŘÁDNÁ ZPRÁVA. Tomáš se zakoukal na sídliště za oknem: byl podzim a panely už dostaly červenožlutou barvu; na některých místech už opadaly a skrz díry bylo vidět lidem do bytů. Šupiny spadlých panelů se hromadily na chodníku jak pestrobarevný prach. Číst dále

Shrnutí milénia

Po stěnách se prochází brouci. Nohama vztekle bubnují do stěn až se z toho to nebohé zdivo potí. I tak jsou ale lepší brouci na stěnách než brouci v krvi. Ve středu této plesnivé sluje dva rozpouštějící se mniši bez hlavy levitují asi půl metru nad zemí.  Číst dále

Kniha o Palachovi

Naposledy ho viděla na maturitním plese, kdy byl opilý už v devět, na diskotéce mával tisícovkou, kterou mu dal otec a kupoval panáky i holkám, které neznal. Točil se po parketu a chytal se jakéhokoliv těla, které ho od sebe neodstrčilo, leskl se potem, a když se sklonil nad skleničku, která mohla a nemusela být jeho, dělala se mu dvojitá brada. Ale mohla na něm i přes to oči nechat, a když jí kolem třetí ráno nabídl, že ji doprovodí domů, brala to jako životní událost.

Číst dále

Slimák v mém jícnu / #6

Žiju a umírám každým dnem, kdy zvracím tvůj obličej do záchodové mísy. Mýma očima se řine ostnatý drát, kterým bych chtěla plakat, nemůžu, všechny ty cestičky mých očí jsou zaházeny sutí.

Sedím v koutě čajovny vedle umyvadla, do kterého všichni společně klepeme popel našich levných cigaret, ale nestačí na jeho ucpání.

Ve dvě hodiny ráno vybíhám tě hledat, křičím na celou noc, nevím, kde jsi ani kde se nacházíš, bojím se o své boty, ne že se rozpadnou, ale že utečou za tebou a já nebudu vědět, kde to je. Číst dále

Slimák v mém jícnu / #5

Průvodčí ke mně přistoupil a pak se dlouho díval do průchodu mezi vagony. Nic jsem neříkala, ukazovala jsem mu svou jízdenku, ale když se přestal dívat do průchodu, vyhodil mě z vlaku a šel si tam zapálit, do toho průchodu.

Kráčela jsem podél kolejí a kouřila jsem taky.

Vzpomínala jsem na to, jak jsem uměla foukat kouř tak hustej, že jsme se do něj vešli oba dva, mé levné startky tak šedivý a hutný, že jsme ten kouř mohli jíst, ale jedla jsem ho jen já. Číst dále

Jiří Hájíček: Autenticita je v románech důležitá, osobních témat ale nemám plné kapsy

Foto © Václav Pancer

Za Jiřím Hájíčkem jsem vyrazil do jižních Čech. Jeho dílo je s tímto krajem neodmyslitelně spjato, je to podobné, jako kdybychom kdysi jeli za Otou Pavlem k Berounce, za Bohumilem Hrabalem na Nymbursko či za Vladimírem Páralem na sever Čech. Ne náhodou patří tito autoři mezi Hájíčkovi oblíbence. Podobně i jeho psaní spojuje autentickou regionální zkušenost s univerzálními možnostmi románové výpovědi. Jak ale sám říká, osobních témat nemá plné kapsy, a tak se například jeho nový román Plachetnice na vinětách ubírá trochu jiným směrem.

O vás se zavedeně mluví jako o „jihočeském autorovi“. Neleze vám někdy tento přídomek už na nervy?

Je to taková škatulka, do které si mě šoupli novináři a kritici. Lidé mají zvyk druhé škatulkovat a označovat a ke mně si přiřadili „jihočeský autor“ případně „autor vesnických próz“, byť to v poslední době už neplatí. Vždycky ale říkám, že jsem jihočeský patriot, takže mi to nevadí.

Většina vašich knih se odehrává zde na jihu Čech. Je to tak, že se v jiných částech světa necítíte autorsky přesvědčivý?

Přirozeně si nacházím témata, která jsou kolem mě. Zatím mě nenapadlo vybrat si téma z jiné části světa a psát o něm, protože mám rád autenticitu, i jako čtenář. Možná bych zvládnul vymyslet si nějaké téma a zasadit ho do jiného prostředí, ale bylo by to vykalkulované. Líbí se mi, když z textu poznáte, že autor odněkud pochází a přináší odtud kus něčeho vlastního. Vždycky jsem měl rád Otu Pavla, z jeho povídek je ta autenticita znát. Četl jsem Bohumila Hrabala. Bavilo mě, když jsem textu mohl věřit. Na druhou stranu obdivuju literátské romány, kde se klade důraz víc na formu, ale já jsem to nikdy psát neuměl. Číst dále

Slimák v mém jícnu / #4

Ach jo. Zas jsem seděla na barový židli u okna svého bytu v půl třetí ráno a zvracela svůj život, ach jo.

Rozhodla jsem se laškovně tancovat na římse, snad pro snazší vyvržení těch divnejch věcí v mým míšním oběhu, ale žádný na panelácích nebývají, sešla jsem se proto s tebou v kavárně ve velmi neurčitý čas, abys mi s ladností Bruce Leeho položil ruce na ramena a foukl do podpaždí. Číst dále

Smrt velkého muže

Ondřej byl objednaný na devátou, ručičky hodin se však stáčely k půl desáté a v čekárně stále ještě sedělo několik pacientů, kteří byli ve frontě před ním. Všichni svorně mlčeli, dívali se po zdech nebo do svých smartphonů a se vší slušností ostatní lidi v místnosti okázale ignorovali. Ondřej znuděně vstal a přistoupil ke stolku s reklamními letáky na zubní pasty se speciálními látkami, designové kartáčky, očkování proti tropickým nemocem a zdravotní sandály. Po chvíli bezduchého prohrabování reklamních materiálů se otočil ke stolku s časopisy a vytáhl jeden, dle názvu orientovaný na chataře a chalupáře. S časopisem usedl zpátky na sedačku a otevřel jej na náhodné stránce. Číst dále

Slimák v mém jícnu / #3

Osamělý byt života mého.

Tak si to představuju, slyšíš mě? Je můj, stojí sám o sobě, na hlíně. Na suchý hlíně, jak teď hlína suchá může být. Postupně se jím provrtávají červotoči, rvu si vlasy a ty mě uklidňuješ. Vytrhaný vlasy mi soucitně lepíš zpátky na hlavu a já se ti snažím vysvětlit, že to není můj odstín. Já chci odstín oranžový plyn, ty tomu nerozumíš. Číst dále