Pár inchů pod zemí

Nohama zdolávaje schod po schodu při zběžném kontrolování displeje telefonu jsem si všiml, že nejsem jediný, kdo právě klesá. Stejně jako já i ukazatel mobilního signálu sestupoval po sloupečcích níže a níže tím, jak jsem se blížil nástupišti v metru.

Pomyslný trenér řídící toho sluhu i pána, kterého si nosíme většinou každý den v kapse, najednou ohlásil střídání. „4Gčko jde ze hry, teď nastoupí jiný borec,“ jako by říkal komentátor A šup, na trávník, potažmo na schodový ukazatel mobilního signálu, nastoupila ikonka připomínající velmi řídký hřeben, jinými slovy také jedna z nových inkarnací pocitu opuštěnosti a izolace.  Číst dále

Jakub Horák: Není pravda, že na knížkách se nevydělá

Není pravda, že na knížkách se nevydělává

Přinášíme pro tebe další rozhovor z posledního vydání časopisu Ink, který měl téma 280 znaků. S Jakubem Horákem jsme mluvili o tom, jak mohou autoři svou tvorbu knižně vydat, aniž by na tom prodělali svoje spoďáry.

Číst dále

Jižák

Kolik básníků se už svojí duší otřelo o Prahu? A jaká by byla Miina poezie, kdyby matička měst neexistovala? Naštěstí se takovými otázkami nemusíme trápit, protože Praha tu je i se svými harmonikáři a krásně ošklivými sídlištěmi. Básnířka se netají svým milostným vztahem k městu a díky tomu planutí nám ukazuje jeho lyrické bohatství, které se zdá nevyčerpatelné.

 

Miluji se s Prahou

nestrachuj se, že vyhladovím po tvý syrový krmi

nasytí mě město Číst dále

Homo Debillis

„Tak se mějte!“ máváme naposledy na naší oblíbenou servírku v baru Podolee a klopýtáme pryč. Od úst nám ještě odkapává pěna slov, i když jsme si už vlastně řekli i vypili vše.

Než se poslední bílé obláčky pivní pěny dialogu rozplynou, stojíme na zastávce. Loučíme se v objetí.

„Tak pěkně docválej, Jeníčku,“ říkám Jendovi do ramene.

„Ty taky!“ zívne kumpán do mého.

„Buzny zasraný,“ ozve se kus od nás hlas. Číst dále

Věčnej podvečer

Slova, skrz který prorůstá mech. Výrazná obrazovost přenáší jinam, neštítí se chlupů ani nestvůr. Mikrosbírka Veroniky Dvorské nechá rozkvést tvoje vnitřní benzinky.

 

žena

ležím tam, kde končí tráva a začíná nebe
kolem mě step, nad mým tělem tancuje ona
skutečná žena jak jeskynní malba ne jako já
vidí všechno, svým pohybem těla se vysmívá Číst dále

Čechovovi koně

Ruka Michaila Alexandroviče byla celá modrá a žilnatá, jak už notnou dobu visela ven z okýnka jeho kočáru. Kočár napůl stál a napůl visel na deštěm rozblácené cestě s ojí vyvrácenou směrem k nebi. 

Po koních nebylo ani vidu ani slechu a Michail tak seděl v kočáře v okolní nehostinné pohraniční pustině docela sám.

Nezdálo se, že by mu to vadilo. Hlavu měl pohodlně zvrácenou v příjemně polstrovaném opěradle a nohy měl rozhozené tak, že by se to ve společnosti na gentlemena neslušelo. Klobouk, který mu sklouzl z hlavy, mu teď ležel, napnutý na šňůrce pod krkem, na pravém rameni. Číst dále

Červená linka

Adéla už zase přemýšlí, jestli je výhodnější zemřít na umrznutí či upálení. Tyto myšlenky jí napadají mozek vždy při cestě metrem na trase cé. Zatemňují jí mysl a útočí podobně jako animované bakterie z reklamy na medicínu proti bolesti v krku.  Když míří do centra, úzkost a podivný třas se objevují již v oblasti Roztyl, na cestě zpět pak před Budějovickou. Celý záchvat vrcholí na Kačerově, kde se Adéle tmí před očima a má chuť zvracet. Nesnáší linku cé ze všech linek metra nejvíce. Je to krvavá linka. Rudá, agresivní, odlidštěná, komunistická linka. Když Adéla sama sobě jednou na Invalidovně vyčetla, že je nespravedlivá, a zadumala se i nad dalšími dvěma podzemními cestami, uvědomila si, že si linku bé asociuje se žlučí a linku á s potravinovou plísní. Pražské podhoubí ve výsledku vnímá jako směs tělesných tekutin protknutých zetlelým zápachem, na kterou se slézají lidské bytosti jako mravenci na rozlitý sirup. Číst dále

Krása naivity

Redaktoři Inku navštívili letošní Prague Writers‘ Festival (16.-20. října 2019), jehož tématem byla myšlenka Krása spasí svět. Honza na sebe hodil oblek a kšandy, Sára si obula lodičky. Své dojmy přináší upřímně na podnosu s notnou dávku naivního obdivu, který si ale jako mladí literáti stále ještě mohou dovolit… nebo v to minimálně doufají.

Číst dále

Esej: Ester, 12 let

esej: ester, 12 let

Blíží se tisk dalšího čísla časopisu Ink, a tak přinášíme esej od Ester Fischerové, která vyšla v tom minulém s tématem 280 znaků.

 

Všichni najednou zjednodušují svět

a shrnou ho do pár krátkých vět

a se životem nakládají stejně

 

Proč zjednodušovat složité věci?

Dávat jim cizí nálepky, vlastnosti, uzavírat v kleci

Položit je do jednoho rozměru

a nepochopit, že patří do tří?
Číst dále